Jak důležitou součást vaší práce sehrává networking na mezinárodních knižních veletrzích?
Věřím, že jsem po všech těch letech opravdu zavedenou adresou a zahraniční nakladatelé už vědí, kam se mohou obracet. Ale ta osobní setkání stále skvěle fungují, nejsme pak jen písmena v e-mailu nebo hlas v telefonu. Domluvené schůzky nebo třeba i nespočetná náhodná veletržní setkání jsou prostě jiná dimenze. A když to bývá opravdu hodně náročné, na druhé straně mi prožité veletržní dny dodávají potřebnou energii do další práce, té už spíše osamělé za pracovním stolem, ale s konkrétnější představou o adresátech mých depeší.
A co spolupráce s dalšími agentkami a agenty – jak důležitá je pro vás vzájemná podpora a sdílení zkušeností?
Přátelský kontakt s kolegyněmi – agentkami, které zastupují další české autory – je pro mě nesmírně důležitý. Přestože máme každá trochu jiné pracovní nastavení či rodinné zázemí a lišíme se osobnostně, věkem i dalšími aspekty, ty základní atributy máme společné. Máme rády knížky a jde nám o to, aby se dobré české knihy dostaly ke čtenářům po celém světě. A to bez překladů nejde. I přes všechny peripetie nás to vlastně moc baví a naplňuje. Asi bychom se shodly, že hodně důležitá je především trpělivost a vytrvalost. Není to běh na krátkou trať.
Pokud jde o zahraniční agenty, s těmi příliš do užšího styku nepřicházím, pouze v některých zemích spolupracuji s takzvanými sub-agenty či agenturami. Ale opravdu velmi inspirativní byl pražský seminář s Carlotou Torrents. Ta hodně mluvila právě o potřebě odolnosti. V této práci se musíte naučit vyrovnat s tím, co se přes veškeré snahy nepodaří.
Podpora českého státu je v posledních letech na výrazném vzestupu
Nakolik je pro české autorstvo obtížné prosadit se na mezinárodních literárních trzích?
Největší výzvy jsou velké trhy, zejména ten anglickojazyčný. A pak obecně smlouvy s velkými nakladateli. Čeština patří mezi malé jazyky, což je skutečně velký hendikep. Česky píšící autoři tak stojí o značný kus pozadu na pomyslné startovní čáře závodu o světový literární úspěch. Jako první vybíhají ti, kteří píší anglicky, případně autoři ze severských zemí. O ty je totiž už desítky let natolik skvěle pečováno ze strany státu, že se často mohou psaní věnovat na plný úvazek. Ale doufejme, že se u nás právě nacházíme v bodě zlomu. Podpora českého státu je v posledních letech na výrazném vzestupu. Věřím, že Frankfurtem 2026 to teprve všechno začne.
Jak zásadní roli sehrává při vstupu na zahraniční trhy znalost angličtiny?
V poslední době se velmi často setkávám s tím, že zahraniční nakladatelé chtějí vydávat knihy pouze od autorů, kteří se budou aktivně věnovat propagaci knihy v dané zemi a kteří se obejdou bez tlumočníka, ať už na pódiu nebo při komunikaci s médii. Výborná znalost angličtiny je tedy vlastně podmínkou vydání knihy. Není proto náhoda, že mezi nejvydávanější české autory v zahraničí v posledních letech patří právě ti, kteří jsou ochotní kamkoli vycestovat a jsou zároveň skvěle jazykově vybavení. Zároveň z nakladatelů často cítím, že mají také „diskriminační“ zájem především o mladé a perspektivní autory.
Jak se vy osobně vyrovnáváte s těmito výzvami, potažmo neúspěchy?
Snažím se co nejvíce připomínat spíše to, co se podařilo, než se týrat neúspěchy. Obtíže jsou a budou, a pokud je neúspěch to, že kniha v překladu nevyjde, pak takových případů bude vždy víc než domluvených překladů. Ale to si nesmíme příliš připouštět a krok za krokem se posouvat dál.
České knihy současných autorů skutečně nejsou pro zahraniční nakladatele žádným jednoznačně lákavým artiklem, jako byla severská krimi v době své největší slávy před pár lety. Nikdo ze současných českých autorů nekraluje zahraničním žebříčkům prodejů, ale někteří už patří k oblíbeným autorům v jednotlivých zemích. Jejich nakladatelé netrpělivě poptávají připravované knihy a rádi je vydávají, čtenáři na další tituly už čekají. To je příjemné „nastavení“ – sdílené úspěchy, které nás těší a na které se snažím navazovat.
Česká kniha v zahraničí většinou nevyjde bez velkorysé podpory
Když se ohlédnete za posledními roky, jaké trendy sledujete v zájmu o českou literaturu? Mění se to, co zahraniční nakladatelství vyhledávají?
Dobří nakladatelé stále hledají především dobré knihy. Samozřejmě se mění témata, o která je zájem, podobně jako se proměňuje celý svět. Před lety se například nikdo neptal na knihy s LGBTQIA+ tematikou. Některá témata zůstávají aktuální dlouhodobě, nebo se po čase znovu vracejí – války, uprchlíci… Pokud jde o žánry, tam se také u beletrie mnoho nemění – zájem je především o romány. I ty nejlepší povídky se obtížně prodávají, poezii už většina agentů ani aktivně nenabízí.
Naprosto jasným trendem je však bohužel to, že česká kniha v zahraničí většinou nevyjde bez velkorysé finanční podpory.
Pomáhá úspěchu české knihy v zahraničí předchozí čtenářská odezva v domácím prostředí?
To, jak kniha rezonuje v domácím prostředí, je samozřejmě velmi důležité. Autorům to obvykle vysvětluji jako pomyslné sbírání bodů: čím více jich titul nasbírá, tím větší je šance na překlady. Tyto body se získávají především za dobré a četné recenze – ať už v tradičních médiích, nebo na platformách jako Goodreads či Československá bibliografická databáze. Velkou roli hrají také ocenění nebo alespoň nominace, samozřejmě i dobrá prodejní čísla.
Jakou roli v propagaci sehrává domácí nakladatelství?
Zahraniční nakladatelé, kteří se české literatuře věnují dlouhodobě, se orientují i podle českého nakladatele. Důležitá může být i existence kompletního překladu do světových jazyků, zejména angličtiny. Samozřejmě se ptají také na zahraniční vydání. U nových nebo teprve připravovaných titulů je jasné, že se hned nevytasíme s dlouhým seznamem prodaných práv. U starších titulů hraje velkou roli, do kolika jazyků byly přeloženy, zda i do světových jazyků, a kdo jsou jejich vydavatelé.
Naše připravované hostování rezonuje
Cítíte, že je o českou literaturu větší zájem v souvislosti s chystaným hostováním Česka na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2026?
Zájem skutečně vzrostl, naše připravované hostování rezonuje. Domnívám se, že ten hlavní nápor zájmu má ze strany německých nakladatelství teprve stále přijít, u těchto velkých akcí nebývá výjimkou, že se nakladatelé rozhodují až na poslední chvíli. Moje aktuální zkušenost je, že i ti větší nakladatelé, zvučného jména, opakovaně deklarují svůj zájem „tu svoji“ českou knihu příští podzim ve Frankfurtu uvést a na té velké vlně českého hostování se svézt. Tedy nejen se na ní svézt, ale také jí pomoci patřičně zmohutnět, pokud bych se měla držet stanovené metaforické linie.
Spisovatelé mají možnost hostování využít napsáním Románu pro Frankfurt a účastí na četných stipendijních pobytech, včetně těch nyní mimořádně vypisovaných. Čeští nakladatelé, kteří doposud aktivně své úspěšné české autory v oblasti vývozu do zahraničí nijak nepodporovali, mají také ideální příležitost, a to nakladatelské zájezdy na zahraniční veletrhy.
Můžete se s námi na závěr podělit o příběh, kdy česká kniha uspěla na zahraničním trhu?
Skvělým příkladem je polský úspěch knihy Vrány Petry Dvořákové. Kniha vyšla v roce 2020 v nakladatelství Stara szkoła, které se specializuje především na české a také slovenské autory. Postupně přibývalo fanoušků na sociálních sítích, kde je vydavatel velmi aktivní. Autorka mohla o skutečném úspěchu začít mluvit po veletrhu v Krakově, kde ji čekaly davy čtenářů a čtenářek, většinou o dost mladších než na tuzemských akcích. Když mi nakladatel poslal video z autogramiády, vypadalo to tam jako po koncertu rockové hvězdy.
Čím si úspěch knihy vysvětlujete?
Vrány vyprávějí příběh dospívající dívky vychovávané narcistickými rodiči. Kniha není nijak vázaná na české reálie, dá se tedy jednoduše přenést kamkoli. Polská společnost je mnohem konzervativnější a problémy se tam často drží pod pokličkou. Tamní dívky pravděpodobně nemají takovou možnost někomu se svěřit, jsou vychovávané k poslušnosti. A právě tato kniha jim ukazuje, že ve svých trápeních nejsou samy. Pomáhá jim a nasvěcuje dané téma. Klíčové pro úspěch bylo asi to, že nakladatel přesně odhadl, proč vydat Vrány jako první z knih Petry Dvořákové, i když původně měl jiné plány. Petra od té doby do Polska jezdí opakovaně, vycházejí jí tam i další knihy, což je samozřejmě také velmi důležité – systematická a dlouhodobá práce s více tituly jednoho autora je splněným snem všech.
Rozhovor s literární agentkou vedla Karolína Tomečková. První část rozhovoru si můžete přečíst na tomto odkaze. Foto využito se svolením Nakladatelství Host.