Česko

Frankfurtský knižní veletrh
Čestný host 2026

Facebook Česko - Frankfurtský knižní veletrh 2026Instagram Česko - Frankfurtský knižní veletrh 2026Linkedin Česko - Frankfurtský knižní veletrh 2026

Česká republika letos ve Frankfurtu převezme roli čestného hosta na rok 2026

GastRolle, foto: Frankfurter Buchmesse
Úryvek z knihy Bohumila Hrabala Příliš hlučná samota bude ukrytý ve skleněné roli, kterou převezmou zástupci České republiky na závěr letošního Frankfurtského knižního veletrhu. Předáním tzv. GastRolle z rukou současného čestného hosta Filipín začne výjimečný rok pro českou literaturu, který vyvrcholí v říjnu 2026 čestným hostování České republiky na této největší světové knižní události.

Převzetím hostovské role na závěr letošního ročníku pro nás začíná ‚horká‘ fáze příprav, které, jak pevně věříme, zásadním způsobem zviditelní českou literaturu nejen směrem do německojazyčných zemí, ale i do celého světa,“ říká Tomáš Kubíček, ředitel projektu Czechia 2026 a generální ředitel Moravské zemské knihovny v Brně, kterou Ministerstvo kultury ČR pověřilo přípravou tohoto hostování.

Veletržní ceremonie předání štafety čestných hostů Filipín 2025 a Czechia 2026 proběhne v neděli 19. října, jejím hostem se stane básník Petr Hruška. „V rozhovoru s filipínským básníkem Royem Rene S. Cagalinganem představí mimo jiné svou sbírku Spatřil jsem svou tvář v anglickém překladu Joshuy Mensche,” říká Martin Krafl, programový ředitel projektu a ředitel Českého literárního centra, sekce Moravské zemské knihovny. 

Přítomným hostům a hostkám zazpívá česká zpěvačka a hudebnice žijící v Berlíně Anna Vaverková.

Anna Vaverková, přebal alba Krása

Foto: Táňa Lvovská

* Citát Bohumila Hrabala v GastRolle:

Třicet pět let pracuji ve starém papíře a to je moje love story. Třicet pět let lisuji starý papír a knihy, třicet pět let se umazávám literami, takže se podobám naučným slovníkům, kterých jsem za tu dobu vylisoval jistě třicet metráků, jsem džbán plný živé a mrtvé vody, stačí se maličko naklonit a tečou ze mne samé pěkné myšlenky, jsem proti své vůli vzdělán, a tak vlastně ani nevím, které myšlenky jsou moje a ze mne a které jsem vyčetl, a tak za těch třicet pět let jsem propojil se sám se sebou a světem okolo mne, protože já když čtu, tak vlastně nečtu, já si naberu do zobáčku krásnou větu a cucám ji jako bonbon, jako bych popíjel skleničku likéru tak dlouho, až ta myšlénka se ve mně rozplývá tak jako alkohol, tak dlouho se do mne vstřebává, až je nejen v mým mozku a srdci, ale hrká mými žilami až do kořínků cév.

„Příliš hlučná samota“ © Bohumil Hrabal, 19761


  1. HRABAL, Bohumil; DOSTÁL, Karel; JANKOVIČ, Milan a ZUMROVÁ, Jiřina, KADLEC, Václav a PELÁN, Jiří (ed.). Spisy 3.: Jsme jako olivy: novely. Spisy Bohumila Hrabala. vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2015. s. 360. ISBN 978-80-204-3336-7. ↩︎