Z Frankfurtu jsem se vracel pozitivně naladěný, protože zdejší veletrh má silný magnetismus. Množství literatury i oborových profesionálů všude kolem člověka snadno svede k pomyšlení, že svět se děje právě tady a že cokoliv mimo frankfurtský katastr (protože literární akce neprobíhají jen na výstavišti) není až tak podstatné. To je samozřejmě nesmysl – svět se letos v říjnu nezastavil, stejně jako se nezastavil při žádném z předchozích ročníků. Je ale docela opojné být na několik dní vržený jenom mezi stránky papíru a do společnosti lidí, se kterými sdílíte svá profesní témata.
Protože jsem byl ve Frankfurtu poprvé, nejpřekvapivější pro mě byla šíře německého knižního trhu. Frankfurtský veletrh je samozřejmě mezinárodní událost, spolu s veletrhem v Lipsku ale z pochopitelných důvodů představuje i platformu pro prezentaci domácích knižních novinek, a ta je – co do počtu, záběru a množství vystavujících – opravdu dechberoucí.
Český autor, který má ambici prostřednictvím překladu vstoupit na německý trh, se v pavilonech frankfurtského výstaviště může snadno konfrontovat s tím, co tento trh vlastně znamená: příležitost, to bezpochyby, ale taky nasycený a takřka bezbřehý babylon, kde může být velice pracné vyniknout. Německý knižní trh navíc sleduje aktuální společenská témata pružněji než ten český a snáze jim přizpůsobuje akcenty v konkrétní literární nabídce.
Pokud si naše literatura vybrala Německo jako bránu na světové trhy (a je to naprosto logická volba), měla by mít na paměti, že zde nestačí být jen dobrý. Dobré – a navíc často i domácí – literatury jsou mezi Kielem a Garmisch-Partenkirchenem plné regály. Musíme být taky poutaví a soudobí, abychom si svedli získat pozornost publika i mimo stánek národní reprezentace. Úkol to není jednoduchý, ale přál bych si, aby se naší literatuře podařil.