Petro, co všechno děláte jako literární agentka?
Na začátek by bylo vhodné upřesnit, že nejsem literární agentka v pravém slova smyslu. V nakladatelství Labyrint pracuji jako editorka a vedle toho se věnuji nákupu a prodeji zahraničních licencí. Na mezinárodních veletrzích reprezentuji výhradně knižní tituly Labyrintu a Rakety, stejně tak v zahraničí hledám zajímavé tituly, které by mohlo naše nakladatelství vydat. V zahraniční se této pozici říká in-house foreign manager. Má práce spočívá především v komunikaci se zahraničními nakladateli a agenty, často i samotnými překladateli. Nejviditelnější část agentážní práce je účast na mezinárodních veletrzích. Nicméně většinu času mi zabere rutinní administrativa – rozesílání stovek nabídek e-mailem, příprava návrhů smluv, prodlužování stávajících smluv, pravidelné vyúčtování royalties1, urgence, vyjednávání podoby konkrétní zahraniční adaptace a podobně.
Pro úspěch agentky či agenta je klíčová kombinace různých dovedností. O které konkrétně jde?
Trpělivost a empatie jsou klíčové vlastnosti každého literárního agenta. Proces prodeje licencí do zahraničí je extrémně zdlouhavý a jen velmi malé procento vyjednávání je zakončeno úspěšně podepsanou licenční smlouvou. Navíc, řekněme si upřímně, podepsaná licenční smlouva ještě nic neznamená. Až když si do poličky odložíte fyzickou kopii knihy v cizím jazyce, tak si můžete říct, že máte splněno. Celý tento proces trvá často několik let.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Realita malého nakladatelství je taková, že agendu literární agentky děláte ve chvíli, kdy vám na ni – vedle dalších povinností a rozpracovaných knižních projektů – zbývá čas. Nejintenzivněji se agentážní práci věnuji vždy pár týdnů před veletrhem a několik týdnů poté. Po zbytek roku průběžně, ale určitě ne každý den.
Chcete-li tedy uspět v zahraničí, musíte do prezentace knihy investovat hodně peněz, energie a času
Jak může autor či autorka navázat spolupráci s literární agentkou? Jak takové partnerství obvykle vzniká a probíhá?
Jak jsem už zmínila, role in-house foreign managera je jiná než role literárního agenta. Já primárně komunikuji se zahraničními nakladateli, překladateli nebo agentem, který zahraničního nakladatele zastupuje. Autora samotného se snažím celým vyjednáváním a smluvním procesem nijak nezatěžovat, ani to není jeho role. Autora přizvu ke spolupráci až ve chvíli, kdy se zahraničním nakladatelem vyjednávám nestandardní smluvní podmínky nebo třeba adaptaci obálky, změny ilustrací nebo řešíme zásahy do původního textu. V těchto případech je názor autora klíčový a bez jeho souhlasu nemůžu ve vyjednávání pokračovat.
Když se zaměříme na české autorky a autory – co je jejich největší devízou a co naopak bývá překážkou při prodeji práv?
Zastupuji především dětské knihy a pak taky komiksy, takže můj pohled bude tímto výběrem zkreslený. Obecně je hlavní překážkou čeština. Jednoduše se nestane, že by si zahraniční nakladatel jen tak sám od sebe knihu přečetl nebo ji náhodou našel při cestách v knihkupectví. Chcete-li tedy uspět v zahraničí, musíte do prezentace knihy investovat hodně peněz, energie a času. Základem je připravit maketu nebo alespoň ukázku či dlouhou synopsi knihy v angličtině, případně v konkrétním jazyce dané destinace, a pak už „jen“ trpělivě obesílat stovky kontaktů a vyrazit na mezinárodní veletrhy.
S jakými konkrétními překážkami se setkáváte při prodeji práv k dětské literatuře?
U dětské literatury bývá obecně překážkou přílišná délka původního českého textu. Ta neodrazuje zahraniční nakladatele jen z důvodu vysokých produkčních nákladů, ale narážíme tady na zásadní kulturní odlišnosti a jiné čtecí návyky. V českých knihách pro nejmenší čtenáře bývá tradičně tolik textu, že ho má reálně problém učíst i desítileté dítě. Tím pak sekundárně narážíte na nesoulad mezi obsahem knihy, formou a zamýšlenou cílovou skupinou. Na to jsou zahraniční nakladatelé velmi citliví. Po textové stránce může být problémem nesrozumitelný humor nebo těžce přeložitelné idiomy, po vizuální stránce může být překážkou specifická fyziognomie tváře nebo zasazení do středoevropských reálií. Ale co jeden nakladatel může považovat za překážku, může jiný naopak vnímat jako obrovskou devízu a originalitu! Nelze to zobecnit.
Všeobecným trendem je snižující se poptávka po nákupu licencí
Když se ohlédnete za posledními roky, jaké trendy sledujete v zájmu o českou literaturu? Mění se to, co zahraniční nakladatelství hledají?
Trendy jsou celosvětové, nedokážu teď pojmenovat žádný konkrétní v zájmu o českou literaturu. Trendy jsou ale taky prchavé – jeden rok je poptávka po knihách o včelách, jindy jsou to inkluzivní témata nebo ženské hrdinky, další rok vám každý agent nabízí knihy o emocích. Teď jsem to hodně zjednodušila, ale chci tím říct, že témata se mění, stejně jako se mění jejich relevance v celospolečenské debatě.
Existuje na knižním trhu dlouhodobě přetrvávající trend?
Nezpochybnitelným trendem je už několik let manga. Nakladatelé ale hledají trvalou hodnotu v umělecky výjimečných ilustracích a poutavě napsaných originálních příbězích, těch je podle mě v segmentu dětské literatury v poslední době málo. Třeba v žánru dětské non-fiction je licenční trh přesycený vizuálně atraktivními tituly, které bohužel často pokulhávají po textové stránce.
Všeobecným trendem je snižující se poptávka po nákupu licencí. Všichni se snaží své tituly především prodat. Vzniká řada knih výhradně pro licenční prodej – agentury pochopily, jak má „úspěšná“ kniha vypadat a jaký má mít formát a počet stránek, aby byla univerzálně prodejná po celém světě. Jenže toužená univerzálnost často zplošťuje kvalitu.
Cítíte, že je o českou literaturu větší zájem v souvislosti s chystaným hostováním Česka na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2026?
Díky cíleným akcím pro zahraniční nakladatele a agenty, které jsou realizované ve spojitosti s hostování Česka ve Frankfurtu v roce 2026, máme více možností setkat se s konkrétními zahraničními nakladateli a agenty, a to je skvělé. Ale obecně? Z osobních zkušeností z mezinárodních veletrhů si troufám říct, že prozatím nevidím zvýšený zájem o naši literaturu jen proto, že bude Česká republika hostem na Buchmesse 2026. Upřímně, většina nakladatelů ani neví, kdo bude hlavním hostem toho kterého festivalu v následujících letech a neovlivňuje to jejich výběr knih. Ale opakuji, to je můj subjektivní pocit, protože a priori nespolupracuji se zahraničními nakladateli, kteří by se specializovali na vydávání překladů z českého jazyka nebo na středoevropskou literaturu! Předpokládám, že tato nakladatelství podobné příležitosti určitě pozorně sledují. Samozřejmě, že řadu zahraničních nakladatelů může nyní motivovat větší pravděpodobnost přidělení grantové podpory. Nicméně bych varovala před zahraničními nakladateli, kteří si jako první podmínku stanovují, že knihu vydají jen v případě přidělené grantové podpory!
Na Buchmesse 2026 se samozřejmě těším a věřím, že ji využijeme především pro prezentaci současné literatury, mladých i etablovaných ilustrátorů, grafických designérů a komiksových tvůrců.
Pokud malý nakladatel najde titul, který ho baví a kterému věří, tak ho bude chtít koupit a vydat za každou cenu
Jak velkou roli hraje osobní networking na knižních veletrzích? Může dnes literární agentka uspět i bez pravidelné účasti na těchto akcích?
Je to jako v jakémkoliv jiném oboru. Bez velké databáze kontaktů a viditelnosti na veletrzích nemůžete v záplavě knižní produkce uspět.
Jak důležitá je pro úspěšný prodej české knihy její předchozí mediální a čtenářská odezva v Česku?
Velké korporátní nakladatelství a malý nezávislý nakladatel bude v této rozvaze postupovat odlišně. Pokud malý nakladatel najde titul, který ho baví a kterému věří, tak ho bude chtít koupit a vydat za každou cenu. Na informace o prodaném nákladu či mediálním pokrytí se mě většinou ani nezeptá. Velká nakladatelství o tom uvažují pragmatičtěji.
Úspěchu knihy může pomoct také ocenění nebo nominace na ceny. Ale setkala jsem se i s názorem, že úspěch knihy v prestižních uměleckých cenách může velké nakladatelství od nákupu licence naopak odradit. Mají totiž obavu, že kvalitní niche literatura se nesetká s komerčním úspěchem.
Můžete popsat konkrétní příběh, kdy se podařilo české knize uspět na zahraničním trhu?
Aktuálně mám velkou radost z brazilského vydání grafického románu Podivuhodná robotí expedice od Taťány Rubášové a Jindřicha Janíčka. „Roboti“ už byli přeloženi do několika světových jazyků včetně němčiny a korejštiny. Nicméně nakladatelství Solisluna se v roce 2024 umístilo na shortlistu nejlepších jihoamerických nakladatelství dětské literatury.
Šéfredaktor Kin Gruerra a jeho kolegové věnují velkou péči výběru, produkci a propagaci svých knih a kromě podařeného původního vydání nyní připravují několikatisícový náklad pro školy a znevýhodněné děti! To je obrovský úspěch a také příslib vydání dalších dílů této komiksové série. Na případě této knihy můžu taky hezky ilustrovat, jak velkou roli hraje v prodeji licencí nutná mezinárodní viditelnost, ale taky obrovská náhoda. Kdyby si brazilský nakladatel namátkou nevšiml korejského vydání této knihy na knižním veletrhu v Soulu a nekontaktoval nás přes Instagram, tak by k prodeji této licence asi nedošlo.
Rozhovor s literární agentkou Petrou Novákovou vedla Karolína Tomečková.
- Jde o odměnu/autorský honorář, resp. poplatky placené za užívání duševního vlastnictví podle autorského zákona. ↩︎