Proč jste se přihlásil do výběrového řízení? Čím vás výzva zaujala?
Na výzvu jsem narazil na sociálních sítích a samozřejmě mě to hned chytlo. Vymýšlet krátký spot podle vlastního námětu, navíc s tak zajímavým tématem, to se nestává často. Většinou jsou zadání u podobných projektů velmi striktní a konkrétní, často až suchopárná. Tady už samotný název „Česko: země na pobřeží“ otevíral dveře spoustě nápadů.
Jak vznikal váš nápad? Co bylo prvotním impulsem?
Mým záměrem bylo vytvořit krátké video, které vzdá hold české literatuře, bude reflektovat zmíněné téma „pobřeží literatury“ a zároveň nebude příliš popisné a konkrétní. Lákalo mě soustředit se více na pocitové vyznění spotu než na odvyprávění minipříběhu s překvapivou pointou. Napadlo mě, že nebudu hledat zástupné symboly pro něco specificky českého v naší literatuře, ale bude vhodnější se soustředit na zobrazení „radosti z tvorby a ze samotného psaní a hledání nápadů“. Chtěl jsem, aby byl spot především hravý. To mě postupně v myšlenkách zavedlo k dadaismu a k době českého poetismu dvacátých let dvacátého století, kdy byla důležitá také obrazová hra s písmem a slovy. Zapadalo to naráz do zamýšleného technického zpracování formou animované koláže.
Na vašem návrhu nás zaujala výrazná práce s animací a koláží. Jak jste se k tomuto stylu ve své tvorbě dopracoval?
Je pravda, že určitou formu koláže používám často. Baví mě to už v samotné fázi přípravy, protože tahle forma zpracování automaticky vnáší do práce hravost. Dalším významným aspektem je rychlost zpracování. Pracuji i jako reklamní režisér a výtvarník a v drtivé většině případů je rychlost a efektivita to, co udává směr. Pro mě je ale vždy na prvním místě výsledný vizuál a technika koláže mi umožňuje skloubit obojí, tedy rychlost i důraz na detail.
Co všechno – jaké symboly, detaily nebo metafory – jste do videospotu zakódoval?
Spot je pomyslně rozdělen do tří částí. Nejdříve prolétáme okolo historických postav, které nám v rychlosti připomenou, že „je na co navazovat“. Následně se přesuneme do imaginativních světů, z kterých lze čerpat další a další nové náměty. A všechny nápady si nakonec najdou svého spokojeného čtenáře.
Pozorný divák určitě najde mnoho různých detailů, které vycházejí z konkrétních předobrazů. Ale cílem bylo pohybovat se na hraně surreálna a to hlavní bylo, aby spot předával „radost z tvorby“.
Použil jste při tvorbě videospotu nějaké nástroje umělé inteligence? Pokud ano, jakým způsobem?
Takzvaná „umělá inteligence“ už se v softwarech, které využívám pro práci, objevuje poměrně dlouhou dobu. Teď je ovšem uživatelsky mnohem přístupnější a je snadné ji běžně využívat. A já to jen vítám, protože jako autor cítím naráz mnohem více tvůrčí svobody. Například u animace se výrazně zrychlují procesy výroby. Rutinní úkony, nad kterými bylo potřeba otrocky sedět dlouhé hodiny, se teď dají zvládnout mnohonásobně rychleji. To vám uvolní ruce a můžete se více věnovat kreativní stránce.
Výtvarná stránka spotu je založena na koláži. V takovém případě je důležité udržet nějakou obrazovou kontinuitu, aby na sebe jednotlivé výjevy navazovaly například stylem kresby. Právě v tomhle případě hodně pomohla právě „umělá inteligence“, díky které bylo možné jednoduše sladit všechny detaily.
Co byla největší výzva při tvorbě?
I když se to nezdá, 2 minuty je pro podobný formát poměrně dlouhá stopáž. Je složité seskládat jednotlivé střípky tak, abyste udrželi divákovu absolutní pozornost po celou dobu. O to víc, když nevyprávíte konkrétní příběh s pointou. Doufám, že se nám společně podařilo vytvořit video, které zaujme.
Jak probíhala spolupráce s týmem. Ovlivnil někdo zásadně výslednou podobu?
Spolupráce s týmem Czechia byla velmi příjemná. Já jsem autor, který si velmi rád nechá poradit a který rád konzultuje všechny detaily a nápady v širším kolektivu. Uvítal jsem konzultování jednotlivých nápadů ve všech fázích výroby spotu a také si velmi cením volného tvůrčího prostoru, který jsem dostal.
Významnou roli ve spotu hraje i zvuková linka. Jak vznikala hudba a proč jste se rozhodl pro voiceover Stanislavy Jachnické?
Hudební a zvukovou složku pro spot vytvořil skladatel Michal Pajdiak. S Michalem se známe delší čas a často spolupracujeme. Líbí se mi jeho variabilita. Pokaždé dokáže přijít s něčím novým a pro každé zadání hledá nové cesty. To mi vyhovuje, protože přesně tak uvažuji i já. Projekt od projektu hledám nové způsoby zpracování a cesty, které jsem ještě neprozkoumal.
Co se týká voiceoveru, chtěl jsem, aby finální rytmickou hudbu doplnil znělý, výrazný hlas, který působí vyzrále, ale přitom ne staře. Michal přišel ihned s nápadem vyzkoušet Stanislavu Jachnickou, se kterou už pracoval. A byla to správná volba. Ženský hlas navíc myslím dobře vyvažuje to množství mužských postav, které se ve spotu objevují.
Čtete? Jaké autory či autorky ze spotu nebo mimo něj máte rád?
Baví mě hodně biografické romány i fiktivní literatura. Aktuálně jsem nadšeně přečetl Letorosty samomluv od Pavla Kohouta a teď mě baví paměti režiséra Wernera Herzoga – Každý za sebe a Bůh proti všem. A na poličce mám v pořadníku povídkovou knihu Smrt staré Maši od Vratislava Maňáka. Jinak, z klasických českých autorů mám v oblibě například Ladislava Fukse. Jeho novela Obraz Martina Blaskowitze je pro mě malý osobní objev.
A protože nemám často prostor sednout si někam s knihou, při práci hodně poslouchám audioknihy. Pokud mám zrovna na pořadu dne nějakou výtvarnou činnost, skvěle se u toho tvoří. Nejraději si vybírám něco „ze školních čítanek“, k čemu jsem se během studia nedostal. Nedávno mě nadchl například skvěle načtený Márquez (Sto roků samoty) nebo Kladivo na čarodějnice Václava Kaplického.
Budete přípravy na Frankfurtský veletrh sledovat i nadále?
Samozřejmě. Na sociálních sítích teď sleduji aktuality a zajímavé rozhovory s tvůrci. Těší mě, že je Česká republika čestným hostem mezinárodně tak významné akce a jsem rád, že díky spotu toho můžu být maličkou součástí.
Rozhovor s Jakubem Kouřilem vedla Karolína Tomečková.