Claudie, jak se německá spisovatelka ocitne na rezidenci právě v Brně?
To je dobrá otázka! Letos jsem měla to štěstí a získala jsem stipendium pro rezidenční spisovatele, které uděluje moje rodné město Lipsko a naše české partnerské město Brno.
Co vás v Brně překvapilo nejvíc?
Je tu spousta věcí k objevování. A hlavně? Krásná architektura s mnoha historickými památkami a kláštery po celém městě.
Kdybyste měla jmenovat jednu věc, která vás tu opravdu těší, a jednu, která vám naopak úplně nesedla – co by to bylo?
Moc se mi líbí zdejší kultura a to, že ji lidé tady mají tak rádi a užívají si ji! Na opeře, na koncertech i na baletním představení je spousta mladých lidí. To se mi líbí!
Moc se mi ale nelíbí, že pokud jde o jídlo, musím se držet zkrátka. Pokud si chci udržet svou váhu... Svíčková, koláče, fantastický francouzský toast v kavárně Platzek... Všechno je tak lákavé, protože česká kuchyně je vynikající, zvlášť když se ochladí a vy máte chuť na něco teplého a sladkého.
Na čem během rezidence pracujete? Vzniká tady nový text, nebo pokračujete v projektu, který jste už dřív začala?
Poprvé v životě píšu o kořenech své rodiny v Čechách. Moje matka se narodila v Hostinném u Vrchlabí. Ale ona ani moji prarodiče nám nikdy neřekli o ztrátě svého milovaného domova v roce 1945. Takže při psaní jsem přemýšlela o své cestě za historií své rodiny a o tom, co pro mě tato ztráta znamená a co musela znamenat pro ně. Co by si pomysleli, kdyby věděli, že tu jsem po tak dlouhé době?
V Německu jste známá hlavně jako autorka detektivních románů. Kde se vaše příběhy obvykle odehrávají – a inspiroval vás pobyt v Brně k tomu, abyste do psaní vnesla i „českou stopu“?
Moje romány se odehrávaly na severu východního Německa, v Meklenbursku-Předním Pomořansku. Ale teď píšu o rodinných záležitostech. Témata jako rodinné kořeny a jejich ztráta nebo dlouhé stíny naší německé historie v minulém století. Nebo co si můžu vzít z historie své vlastní rodiny. Pro zajímavost: největší část mého dalšího románu Elbland se odehrává v České republice, v bývalém domově rodiny mé matky.
Foto: Rezidence Café Kaprál
Jak na vás Brno působí jako město a tvůrčí prostředí? Objevila jste tu něco, co vás přímo inspirovalo k psaní?
Brno je samo o sobě úžasné, ale zároveň velmi podobné Lipsku. Mám na mysli architekturu, pocit, že jste ve světovém městě, aniž byste se v něm cítili ztraceni. Mladý duch města -- mnoho studentů, bohatá kultura. Venkov a jezero. Moc se mi líbí Brněnská přehrada. Řekla bych: Cítila jsem se tady jako doma. Za ty čtyři týdny mi nechybělo nic kromě rodiny a přátel.
Přemýšlím o všem, co mě inspirovalo k psaní. Nejen samotné město, ale i můj pobyt zde. Vlastně jsem nebyla nikdy opravdu několik týdnů sama jen se sebou a se svou prací. Samota mě naučila, jak málo věcí stačí k tomu, abyste byli opravdu šťastní, a jak moc nás může naučit historie. Můj pobyt byl (trochu jako meditace nebo duchovní cesta) pobytem v klášteře, objevila jsem rozjímání. Když jsem tu seděla se svými myšlenkami, napadlo mě, že bych moha napsat o sobě a o cestě ke kořenům své rodiny, kterou jsem zahájila před dvěma lety.
Jak se vaše psaní mění, když jste daleko od své domácí literární scény – třeba tady v České republice?
Mám pocit, že mám víc času na rozjímání a vlastní myšlenky.
Letošní Frankfurtský knižní veletrh výrazně zviditelnil českou literaturu. Vnímáte, že má česká literatura v Německu dnes větší ohlas než dřív? A je v současné české literatuře něco, co vás zvlášť zaujalo?
Česká literatura je v Německu bohužel nedostatečně zastoupená. Je to opravdu smutné, přicházíme o hodně. Ale samozřejmě znám Jaroslava Rudiše a Kateřinu Tučkovou, kteří se zasazují o větší zastoupení české literatury v Německu.
Co pro vás znamená literární rezidence z profesního i osobního hlediska?
Pro mě to znamená hodně: čas, ticho a rozjímání o sobě a mém psaní, spousta procházek, což je velmi dobré pro jakýkoli druh psaní. Tolik skvělých spisovatelů rádo chodilo pěšky! A doufám, že v tom budu moct pokračovat i během psaní v Lipsku! Jsem velmi vděčná, že tu mohu být.
Ovlivnil pobyt v Brně nějakým způsobem vaši tvorbu?
Přemýšlím o všem, co mě inspirovalo k psaní. Nejen samotné město, ale i můj pobyt zde. Vlastně jsem nebyla nikdy opravdu několik týdnů sama jen se sebou a se svou prací. Samota mě naučila, jak málo věcí stačí k tomu, abyste byli opravdu šťastní, a jak moc nás může naučit historie. Můj pobyt byl (trochu jako meditace nebo duchovní cesta) pobytem v klášteře, objevila jsem rozjímání. Když jsem tu seděla se svými myšlenkami, napadlo mě, že bych moha napsat o sobě a o cestě ke kořenům své rodiny, kterou jsem zahájila před dvěma lety.
Rozhovor s Claudií Rikl vedla Karolína Tomečková.