Proč jste chtěla knihu „Knihu o knihách“ vydat právě teď?
Protože česká literatura je právě nyní viditelná. Program „Rok české kultury v německy mluvících zemích“ a blížící se účast České republiky jako čestného hosta Frankfurtského knižního veletrhu 2026 vytvářejí výjimečný okamžik, kdy se o českých autorech opět intenzivně mluví napříč Evropou.
Chtěli jsme německy mluvícím čtenářům nabídnout jasnou orientaci v české literatuře posledních sto let – od Karla Čapka, Jaroslava Seiferta a Bohumila Hrabala až po současné výrazné osobnosti, jako jsou Radka Denemarková a Petr Sís.
Věřím, že umění není jen otázkou krásy nebo momentu překvapení. Právě literatura dokáže přirozeně otevírat témata moci, svobody a odpovědnosti jednotlivce. V době rychlosti, napětí a polarizace má takové čtení mimořádnou naléhavost.
„Kniha o knihách/Buch über Bücher“ je proto pozváním ke čtení, které rozšiřuje obzory a podněcuje k přemýšlení.
Proč vydáváte knihu pro německý trh?
Nechtěli jsme českou literaturu prezentovat muzeálním způsobem. Nejde o export identity, ale o dialog. Německý čtenář velmi dobře rozumí otázkám vlivu, paměti, viny a odpovědnosti – a právě zde se česká literatura přirozeně dotýká společných témat.
Česká literatura k nim přistupuje jinak, bez potřeby vysvětlovat nebo moralizovat. Často skrze ironii, absurditu a ticho. Právě v tom spočívá její síla i evropská relevance. Nepřichází poučovat, ale klást otázky.
Jaký význam má název knihy „Buch über Bücher“?
Název je zvolen záměrně jednoduše. Je to skutečně kniha o českých knihách. Podtitul to jasně vyjadřuje: 30 českých autorů, které stojí za to číst. Kniha zve k objevování rozmanitosti české literatury. Každá kapitola je krátkým zastavením u jednoho autora, jeho způsobu myšlení a postoje ke světu. Spektrum sahá od psaného slova až po silný vizuální jazyk, například u Jindřicha Janíčka, Andrey Tachezy nebo u ilustrací Míly Fürstové k Erbenově „Kytici“.
Úvodní příspěvek napsal Martin Krafl, hostující editor a programový ředitel čestného hosta CZECHIA na Frankfurtském knižním veletrhu 2026 a Roku české kultury v německy mluvících zemích. Z německé perspektivy jsou obzvláště podnětná úvodní slova spisovatele a nakladatele Michaela Krügera, který je významnou osobností německojazyčného literárního prostředí a výrazně přispěl ke zprostředkování české literatury v Německu.
Následuje 30 krátkých, samostatných příspěvků ve formě rozhovorů, esejí, ukázek z knih, fotografií a textů autorů, překladatelů či nakladatelů. Celé dílo završuje výrazná grafická koncepce odkazující na Karla Teigeho a Nezvalovu „Abecedu“. Text, obraz i typografie mají stejnou váhu a jedinečným způsobem propojují literáty posledních sta let napříč generacemi.
Knihu přitom není nutné číst lineárně. Někdy stačí ji otevřít, prolistovat a vychutnat si daný okamžik.
Jak jste postupovali při výběru autorů?
Výběr autorů nebyl veden jedním klíčem ani snahou vytvořit kánon, ale živý literární prostor. Šlo nám o hlasy, které dokážou klást podstatné otázky své doby. Z přibližně šedesáti návrhů jsme vybrali autory, kteří uvažují otevřeně a odpovědně, napříč časem i žánry, a dokážou oslovit i mezinárodní, zejména německy mluvící čtenáře.
Pro nás je klíčový soulad obsahu a vizuální stránky knihy, aby vše do sebe přirozeně zapadalo. Někteří autoři pracují především s textem, jiní inspirují silnou vizualitou svého myšlení nebo přímo pracují s obrazem. Pokud se čtenář zeptá, proč v knize chybí ten či onen autor, odpovídám jednoduše: věřím, že tato kniha je začátek a její příběh může pokračovat.
Není to spíš intelektuální kniha pro úzký okruh čtenářů?
Naopak. Velmi jsme dbali na to, aby to nebyla akademická kniha pro úzký okruh. Texty jsou srozumitelné, forma vizuálně přitažlivá a místy i hravá, jako například u Kateřiny Šedé v „Národní sbírce zlozvyků“.
Kniha je určena pro lidi, kteří jsou zvědaví, mají chuť přemýšlet, objevovat a nechat se inspirovat. Zároveň se hodí také jako dárek, který nabízí potěšení pro oko i mysl. A to podle mě v dnešní době není málo.
V knize se často objevují témata moci a svobody. Je to politická kniha?
Je to kniha odpovědná, ale ne politická v tradičním smyslu. Česká literatura nikdy neměla ambici být apolitická, protože moc do ní vždy zasahovala. Co tyto autory spojuje, není ideologie, ale schopnost klást nepříjemné otázky, ať už u Milana Kundery, Václava Havla, Alice Horáčkové nebo v duchovním jazyce Tomáše Halíka.
Cítím zvláštní rozpor dnešní doby. Žijeme neustále ve spojení, a přesto v narůstající vzdálenosti. Víme o sobě více, ale rozumíme si méně. Nejde ani tak o dramatický chaos, spíš o tichou únavu. Svět se mění rychleji, než mu stačíme rozumět a neklid vzniká z toho, co chybí – pocit jistoty, jednoduchosti a kontinuity, možná i důvěry. Přesto tu zůstává cosi pevného: vztahy, paměť, schopnost čekat.
Naše kniha neříká lidem, co mají dělat, ale otevírá prostor pro přemýšlení a vlastní interpretaci.
Co by si měli čtenáři z knihy odnést?
Především radost ze čtení. Pocit setkání s knihou, která je chytrá a dobře se čte. Čtenář nemusí znát český kontext ani jednotlivé autory; kniha ho přirozeně a lehce provází českou literaturou.
Přeji si, aby si čtenář odnesl i vědomí, že si dopřál čas. Že mohl zpomalit a na chvíli se zastavit u obrazu, textu nebo myšlenky.
A snad v něm probudí i zvědavost. Chuť sáhnout po některém z autorů, který ho osloví, a vrátit se k příběhům, jež člověka nenechávají bez naděje.
Co by měl čtenář cítit, když knihu zavře?
To je dobrá otázka. Přála bych si, aby si čtenář odnesl pocit, že i když je svět složitý, existují myšlenky a příběhy, které mu dávají hloubku, inspiraci a naději. A že literatura stále dokáže spojovat lidi. I dnes.
Autorkou rozhovoru je Barbora Vojtová; se svolením převzato z NN Magazine.
Foto: Sabine Felber, Literaturtest