Lyrický subjekt není autonomní, uzavřené já, ale vzniká v síti vztahů, cizích hlasů, historických aluzí a míst. Je formován prostředím, jazykem, který jej předchází, rozpadem pozornosti i novými podobami blízkosti a vzdálenosti. Digitální síť je nejviditelnější podobou tohoto propojení člověka se světem.
Poezie zachycuje subjekt jako proměnlivý uzel mezi globální propojeností a intimitou, vlastním hlasem a řečí druhých či tělesnou přítomností a jinými významy. Proti rychlosti, výkonu a komunikačnímu hluku staví zřetelnost, konkrétnost a péči o tělo, věc, místo a vztahy. Ve feministické a queer poezii se identita chápe jako vztahový, tělesný a neustále vznikající proces.
Petr Hruška, Klára Goldstein, moderace Jan Heller, čte Steffi Böttger
