Poezie současné polykrize z mnoha úhlů pohledu – ne nutně s negativním hodnotícím znaménkem: končící antropocén, rozpad sociálních struktur pozdního kapitalismu, hledání post-religiózní religiozity. Láska jako útěcha již nestačí: milostné poezie se píše málo, třebaže ta sem patří také. Zkušenost člověka, který přestal být mírou všech věcí, ale právě proto obtížně hledá měřítko pro orientaci – vůči systému, kosmickým silám, sounáležitosti všech živých tvorů (a snad i neživé přírody) i mikrometafyzice každodennosti. To znejišťuje subjektivitu lyrického subjektu (kdo tu vlastně jedná?), rozkolísává a tím paradoxně obohacuje básnický jazyk.
Iryna Zahladko, Marie Iljašenko, Lubomír Tichý, moderace Dirk Hülstrunk
