Básnictví věnované migraci a exilu je v české poezii relativně novým jevem a otázka, zda lze mluvit o „interkulturní literatuře“ jako v literaturách západních, zůstává otevřená. Patří k němu vícejazyčnost a zkušenost tvorby mimo mateřský jazyk, kulturní přepínání kódů, ohledávání kolektivní kulturní paměti místa. Místo není pouhou kulisou pro lyrický proces, ale jeho ontologickým východiskem. Jeho trajektorie navíc nemusí směřovat jen horizontálně mezi body v prostoru, jako u poutníka, nomáda, flâneura či migranta, ale také vertikálně, do hlubších vrstev paměti, a přispívat ke zpracování historických traumat.
Marie Iljašenko, Zofia Bałdyga, Sufian Massalema, moderace: Jan M. Heller, čte Armin Nufer
