Stánek je složený z beden, popruhů a kovových prvků, čímž připomíná nákladní loď. Proč jste zvolili právě toto řešení?
Když pracujeme na návrhu, často hledáme odpověď už v samotném zadání. Tady pro nás hodně vycházela z motta a z metafory Česka jako země na pobřeží. Pobřeží pro nás silně evokovalo přístav – místo, kde probíhá výměna a obchod, kde se potkávají různé kultury a vznikají vztahy.
Proto jsme tu metaforu vzali poměrně doslovně a vytvořili přístav. Objevil se v něm maják, molo a přepravní bedny. V nich se na místo přivezou knihy, bedny se vyloží a následně se z nich stanou knihovny. V tu chvíli celý ten přístav vlastně ožije.
Jak se do návrhu stánku promítl fakt, že bude sloužit nejen letos ve Frankfurtu, ale ještě poté další roky, v menší podobě?
Navržený stánek je modulární, takže ho lze snadno přizpůsobit jakémukoliv prostoru. Základní modul, ze kterého vychází rozměry všech prvků, má jeden metr. Například infopult tvoří až čtyři metrové díly, ale na menší ploše z něj lze po částech ubírat. Jednoduše řečeno funguje stánek jako Lego. Navrhli jsme ho tak, aby do sebe jednotlivé díly zapadaly, ale zároveň šly snadno rozložit, uskladnit a přepravit na další ročníky.
Jak bude vypadat jeho menší podoba?
Výsledná podoba stánku závisí v první řadě na dostupné ploše a technických požadavcích. Platí zde přímá úměra: čím méně bude prostoru, tím méně knih a knihoven, méně skladovacích prostor a tím i menší zázemí. Návrh však obsahuje prvky, které jsou pro identitu stánku klíčové a měly by zůstat v jakékoliv jeho variantě – typickým příkladem je ikonický maják.
A je stánek v něčem nadčasový?
Z našeho pohledu se nadčasovost skrývá v umění stárnout. Proto jsme stánek vyrobili ze dřeva, které stárne přirozeně a důstojně. Vtiskli jsme mu formu přepravních beden, u kterých je pochopitelné, že ponesou známky používání. I ten nejzářivější povrch časem svůj lesk ztratí a my nechceme předstírat, že stánek bude zářit věčně a každý rok pracně retušovat každý škrábanec a šmouhu. Naopak tyto stopy mohou vyprávět nějaký příběh. Třeba cestu knih, které se plaví po kulturním moři?
V návrhu si zakládáte na udržitelnosti a ekologii. Proč jsou pro vás zásadními hodnotami a jak se konkrétně promítají do podoby stánku?
Tyto hodnoty vnímáme jako samozřejmost a promítají se do všech našich návrhů. Ovlivňují spoustu rozhodnutí. U stánku jsou to např. volba materiálů – dřevo jako obnovitelný materiál s jasným životním cyklem a také použití sériově vyráběných prvků, jako jsou např. popruhy, úchytky nebo europalety. Dále je to i výše zmíněná modulárnost, relativně snadná údržba, opravitelnost i zmíněná nadčasovost.
Součástí návrhu je také maják. Je jeho smysl podobný jako na moři? Proč pro vás bylo důležité ho do návrhu zapojit?
Maják v sobě spojuje několik funkcí: je to symbol, který je snadno rozpoznatelný; je to dominanta – navigační bod, který přitahuje pozornost z dálky; zároveň je to plošné osvětlení stánku, díky kterému není potřeba nákladné zavěšené konstrukce.
Kde jste čerpali inspiraci?
Inspirace pro nás vycházela především z té samotné metafory. Když jsme si představili plochu stánku jako přístav a místo určité výměny, začali jsme si postupně představovat, co se tam odehrává, jaké prvky a materiály do takového prostředí patří a jak by celý proces mohl fungovat na veletrhu.
Ta představa pak spustila další fantazii. Představovali jsme si, že tam návštěvník připluje, uvidí maják, vstoupí do prostoru a zapojí se do určitého druhu výměny – sedne si naproti někomu dalšímu, prohlíží si knihy a potkává se s ostatními. Nakonec třeba se svou oblíbenou knížkou zase symbolicky odpluje dál, třeba i na jedné z dětských lodiček.
Ze začátku to pro nás byla skoro taková pohádka. Právě tento příběh nám ale pomohl prostor postupně dotvářet. Zároveň jsme chtěli, aby výsledný stánek nepůsobil infantilně, přestože fantazie hrála v celém procesu navrhování důležitou roli.
Jak se vám pracovalo s mottem hostování? Bylo pro vás v něčem svazující, nebo jste naopak ocenili, že prezentaci dalo jasnější směr?
Myslíme si, že nás motto spíš navedlo a že bylo dobře, že jsme měli od začátku na čem stavět. Bylo pro nás důležité, že už existovala nějaká vize, na kterou jsme mohli navázat a kterou jsme se mohli nechat inspirovat. Náš návrh z toho motta vlastně hodně přímo vychází.
Zároveň nám přišlo dobré, že tu základní vizi formulovala Moravská zemská knihovna už na začátku a nebylo na architektech, aby teprve vymýšleli hlavní obsahovou myšlenku. Jsme v prostředí knih a literatury a právě odtud podle nás měla ta hlavní idea přijít.
Když jsme si pak vysvětlili odkaz na Shakespearovu Zimní pohádku a myšlenku Česka na pobřeží, začalo nám to dávat velký smysl. Vnímali jsme to jako metaforu toho, že Česko je součástí nějakého světového oceánu literatury a že v literatuře skutečné geografické hranice vlastně nejsou tak podstatné. Pro nás bylo důležité i to, že se právě tímto způsobem chce Moravská zemská knihovna prezentovat. Chtěli jsme proto, aby tuto myšlenku nesl i náš návrh, a tu metaforu jsme vzali skoro doslova.
Co pro vás bylo největší výzvou?
Nejnáročnější bylo skloubit všechny požadavky zadání a přetavit je v návrh, který bude soudržný a zároveň ponese nějakou myšlenku.
Z jakých zkušeností jste čerpali? Realizovali jste už dříve podobné zakázky?
Š: Při studiu jsme s Patricií navrhovali výstavu na zámku v Uherčicích. To nám dalo cenné zkušenosti, především díky spolupráci s truhláři.
Proč jste se rozhodli do soutěže přihlásit?
F: S MZK jsem spolupracoval na dispozicích a rozložení stánku v minulých letech. Pracoval jsem s konceptem a komponenty dle návrhu architekta Martina Hrdiny. Velmi cennou zkušeností byla účast na frankfurtském knižním veletrhu, na který jsem dělal architektonický report. Výstavnické měřítko mě osobně baví a v AVT se teď čerstvě pohybuji. Chtěl jsem tedy všechny tyto zkušenosti zúročit a udělat kvalitní projekt. Sám bych to celé za tak krátký stanovený čas nezvládl, a proto jsem přizval ke spolupráci další dva kolegy: Patrícii a Štěpána, za což jsem nesmírně vděčný. Přirozeně nám v projektu vyplynuly jednotlivé role a již od začátku se doplňujeme.
Pojedete do Frankfurtu stánek „zkontrolovat“ a otestovat v praxi?
Určitě, bez toho by to nešlo. Nechceme se tam jet jen podívat, ale pojedeme i pracovně a na místě budeme ještě dolaďovat některé drobnosti a detaily. Jsme rádi, že spolupracujeme s realizační firmou Exponex a že můžeme tyhle věci ještě průběžně řešit.
Pak už budeme hlavně sledovat, jak stánek obstojí v praxi. Věříme, že bude fungovat, protože jsme při návrhu postupovali podle našeho nejlepšího uvážení. Nejvíc se ale těšíme na chvíli, kdy ho uvidíme plný knih a návštěvníků. Teprve tehdy vlastně naše představa a fantazie, se kterou jsme celou dobu pracovali, skutečně ožije.
Součástí návrhu jsou i pojízdné lodičky pro děti. Je pro vás důležité, aby byl stánek přístupný také dětským návštěvnicím a návštěvníkům? Jak vás tento prvek napadl?
Když jsme navrhovali dětskou sekci a sezení, v naší fantazii jsme už dávno byli na pobřeží a stavěli přístav. Ten by nebyl přístavem bez lodí. Stačilo stoličkám z beden přidat kolečka a vlaječky a už jsme si představovali, jak se děti radostně prohánějí po výstavišti. Bylo pro nás podstatné, aby stánek nabízel pro každého něco, bez ohledu na věk.
Co vás osobně na stánku baví nejvíc, co je váš nejoblíbenější kout?
Baví nás na něm různé věci. Hodně nás baví maják, i když jsme o něm ze začátku trochu pochybovali. Právě tím, že nemá jen jednu funkci a má v sobě několik vrstev, se ale nakonec stal jedním z našich oblíbených prvků. Jsme zvědaví, jaké to bude pod ním skutečně sedět.
Máme rádi také čtecí koutek mezi knihovnami. Člověk si tam sedne, nad hlavou mu svítí lampa a malá lampička na stole může trochu připomínat svíčku. Je to místo, kde se můžete mezi knihami na chvíli ponořit do jiného světa.
Rozhovor s architekty stánku Filipem Balou a Štěpánem Mackem vedla Karolína Tomečková.