Přemýšlíte při překládání spíše v obrazech, ve významu, nebo ve slovech?
Přenos významu je při překladu prozaických textů určitě základem. Pokud jde o prostorové popisy, snažím se přesně zachytit, jak jsou věci v prostoru uspořádány – musím si je tedy představit obrazně, abych je pak mohla popsat německy. Před očima německého publika by měly vznikat stejné obrazy jako před očima českých čtenářů a čtenářek. Při překladu hraje roli také rytmus a zvuk.
Jak překládání ovlivnilo vaši vlastní němčinu?
Neuvědomuji si, že by překládání nějak změnilo mou němčinu, ale když pracuji na překladu, poslouchám a čtu mnohem pozorněji než obvykle, jako bych měla všechny smysly napjaté jako antény k zachycení signálu. A někdy se pak stane, že z rádia zazní právě to jedno slovo, které jsem celou dobu hledala. Občas si pak připadám jako při hledání pokladu a německá slova jsou právě pokladem, který je třeba objevit.
Co máte na češtině ráda, co vám v němčině chybí?
Čeština je pružnější než němčina – někdy stačí změnit jedno nebo dvě písmena ve slově, aby se změnil slovní druh nebo vznikly nové významy, zatímco němčina je v tomto ohledu většinou poněkud těžkopádnější.
Na čem právě pracujete a jaký projekt vás čeká dál?
Právě pracuji na překladu románu Děda od Jana Nováka, který je inspirovaný autorovým dětstvím. Malý chlapec v 50. letech zažívá svého neustále mrzutého dědečka, „dědu“, a od své matky se dozvídá, co se tomuto dědovi přihodilo během kolektivizace zemědělství, kdy mu byla odebrána pole i zvířata. A také vidí, jak bývalý pomocník na statku dědečka přetáhne bičem. Chlapec se rozhodne dědečka pomstít, ale samozřejmě to není tak jednoduché, jak si představoval. Román vypráví o těžké době plné nespravedlnosti, je však napsán s velkým jazykovým vtipem a smyslem pro absurdní humor. Protože absurdit je možná právě v těžkých časech víc než dost.
Christina Frankenberg absolvovala studium bohemistiky na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na Karlově univerzitě v Praze, následně promovala na téma „Obraz Němců v české próze po roce 1945“. Jako zástupkyně ředitele Českého centra Berlín odpovídá za kulturní program centra, především v oblasti literatura, film a bohemistika. Překládá současnou prózu a texty z oboru literatura, umění a historie. Překlady publikovala knižně a časopisecky. Pravidelně moderuje autorská čtení a diskuse pro knižní veletrhy, filmové a literární festivaly a další pořady.
Rozhovor vedla Annika Grützner.