Co lze v češtině vyjádřit snadno, ale v němčině jen obtížně nebo vůbec?
To se týká především, podobně jako v jiných jazycích, nadávek, kleteb a také zdrobnělin. Pak existují slova jako „rohlík“, což je typicky české pečivo, podobně jako je v bavorštině „Brezn“. Nejde však o nic kulatého ani zkrouceného, nýbrž o podlouhlé pečivo z jemné pšeničné mouky. Rohlík je v češtině naprosto běžná věc a objevuje se téměř v každém textu. Někdy si proto dovolím ponechat toto slovo v překladu beze změny – na francouzský croissant jsme si přece také časem zvykli.
Mění se charakter postavy, když ji přenášíte z češtiny do němčiny?
Doufám, že ne! Koneckonců je mou prací zajistit, aby k tomu nedošlo.
Přemýšlíte při překládání spíše v obrazech, ve významu, nebo ve slovech?
Velmi často v obrazech, vždyť právě to odlišuje literární text od textu věcného.
Co je na českém humoru obzvlášť těžké převést do němčiny?
Slovní hříčky, deminutiva.
Které české vtipy v němčině vůbec nefungují?
Bohužel – nebo snad bohudík! – právě ty latentně rasistické a misogynní.
Co máte na češtině ráda, co vám v němčině chybí?
Zdrobněliny a nářeční výrazy, třeba ty, které pocházejí z mého jihomoravského rodného kraje.
Jak překládání ovlivnilo vaši vlastní němčinu?
Člověk získá jemnější cit pro jazyk a vyjadřuje se kultivovaněji.
Jaké nejtěžší rozhodnutí jste kdy musela při překladu udělat?
To je otázka, která se vrací znovu a znovu: Do jaké míry jsem ochotná reprodukovat rasistické stereotypy, zejména anticikanismus?
Jaká jsou vaše oblíbená slova v němčině a v češtině?
„Sehnsucht“ (touha) a „rampouch“.
Na čem právě pracujete a jaký projekt vás čeká dál?
Na knize Prag Noir, velmi čtivé sbírce noirových kriminálních povídek od významných českých autorek. A také na románu Pacanka od Kláry Elšíkové, radikálním příběhu hledání vlastní identity.
Rozhovor vedla Nathalie Weber.