Proč ses rozhodl založit Zikmund Literary Agency právě teď? A s jakými očekáváními do toho vlastně vstupuješ?
Bylo to poměrně logické vyústění mých předchozích aktivit – přes šest let jsem pracoval v Českém literárním centru a Moravské zemské knihovně, kde jsem se propagací české literatury v zahraničí profesně zabýval denně. Vnímal jsem, stejně jako mnoho jiných, že tu velmi chybí nová literární agentura, která by se ujala alespoň některých špičkových autorů a autorek, kteří agenta nemají. Po odchodu z Českého literárního centra jsem najednou byl v situaci, kdy dávalo smysl agenturu založit.
Agentura je nezávislá, není napojená na žádné konkrétní nakladatelství. V čem je to výhoda a kde to naopak komplikuje život?
Hlavní výhodu vidím v tom, že si sám volím, koho budu zastupovat. Mohu si nastavit portfolio dle svých představ a spolupracovat jen se spisovateli a spisovatelkami, u kterých v tom vidím smysl. Zároveň mohu agentáž pojmout podle sebe, nejsem placený konkrétním nakladatelstvím, jehož očekávání bych musel plnit. Nezávislost je ovšem vykoupena tím, že agentura nemá ani finanční, ani administrativní podporu žádného nakladatelství. Jinak řečeno, založit vlastní agenturu je dost finančně rizikový projekt, proto to tady také nikdo už jedenáct let neudělal. Ale kdybych nevěřil, že agentura může dlouhodobě fungovat, a třeba i růst, nešel bych do toho.
V příspěvku, kde jsi tuto novinu oznámil, jsi uvedl, že od stolu z Prahy se toho moc nevyjedná. Co dnes podle tvých zkušeností rozhoduje o úspěchu v zahraničí?
Záleží, co je myšleno úspěchem. Je těžké měřit zahraniční úspěch konkrétní knihy nebo autora. Co považovat za relevantní kritérium? Často se za úspěch bere počet zahraničních vydání knihy, ale už se moc nemluví o tom, jestli pak ty knihy v zahraničí vůbec někdo čte a recenzuje, nebo jestli většina vydaného nákladu skončí kdesi ve skladu. Neexistuje jednoznačná definice toho, co znamená uspět v zahraničí. Každopádně osobní kontakt je v této profesi nesmírně důležitý: ať už máme na mysli kontakt agenta se zahraničním nakladatelstvím, kontakt překladatele s autorem, nebo kontakt autora se zahraničním publikem po vydání knihy.
Mé aktivity v anglosaském světě mě naučily, že k agentážní činnosti patří trpělivost
V Českém literárním centru jsi dřív zastupoval anglickojazyčný trh. Co sis z téhle zkušenosti odnášíš a jak to využiješ jako nezávislý agent?
Ta zkušenost byla nesmírně důležitá. Na anglofonním knižním trhu je obrovská konkurence, ještě větší, než si někteří umí představit, a překladová literatura to tam má obzvlášť těžké. Dostat se do opravdu elitních nakladatelství a časopisů je velký oříšek. Ale právě mé aktivity v anglosaském světě mě naučily, že k agentážní činnosti patří trpělivost. Ne vždy všechno vyjde napoprvé. Zároveň je třeba být velmi vybíravý při výběru autorů i překladatelů a postupovat promyšleně – do nejlepších nakladatelství v USA opravdu nemá cenu nabízet něco, za čím si člověk pevně nestojí. Tyto zkušenosti se mi, myslím, budou hodit i v jiných jazykových teritoriích.
Máš za sebou přes deset let práce s překladovou literaturou. Co z toho je pro agentáž nejcennější?
Je dobře, že většina agentek a agentů, kteří českou literaturu v zahraničí zastupují, se sami v nějaké míře literárnímu překladu věnují. Rozumí té nelehké profesi. Autor, agentura i zahraniční nakladatelství se mohou snažit sebevíc, ale když nejsou překladatelé nebo když překladatel nedodá kvalitní překlad, je to marné. Vše stojí na překladu. Proto je myslím záhodné, že sám překladatelskou zkušenost mám. Kromě toho pracuji jako knižní redaktor v Nakladatelství Karolinum, a tato práce se s agentážní činností vhodně doplňuje.
V českém prostředí už pár zavedených agentů a agentek působí. Jaký typ spolupráce chceš nabídnout ty? V čem bude pro autorstvo jiná a přínosná?
Líbí se mi americký model, kdy agenti se spisovateli dlouhodobě pracují, jsou jim nablízku, poskytují jim zpětnou vazbu. Mnohdy mají větší podíl na výsledných literárních textech než nakladatelé. I tuto roli bych rád v určité míře plnil. Další věcí je, že agentura se nebude omezovat jen na ČR. Už teď v agenturním portfoliu najdete výtečnou slovenskou spisovatelku Barboru Hrínovou a kanadského autora Joshuu Mensche. Přibývat budou i další zahraniční autoři.
I poezie potřebuje agenty a já k ní měl vždy blízko
Podle čeho vybíráš autorstvo a tituly do portfolia? Co musí text mít, aby měl šanci na překlad?
Cílem je, aby portfolio bylo pestré, co se žánrů týče: zastoupena je próza, poezie, komiks, dětská literatura i non-fiction. V každém literárním odvětví bude agentura stavět na několika silných zástupcích. Zároveň je pro mě u každého autora či autorky důležitý i výhled do budoucna. Například Jan Němec právě píše nový rozsáhlý román, čerpající z historie československých psychiatrických výzkumů LSD. Lucie Lomová zase pracuje na komiksu Get Back o jednom památném roce, který na přelomu 60. a 70. let strávila s rodinou v Chicagu, a také o návratu zpět do Československa. Na obě knihy se moc těším, měly by vyjít příští rok, a jsou pro mě velkou motivací.
V portfoliu máš komiks, prózu, fantastiku, dětskou literaturu… Co se podle tebe v zahraničí prosazuje nejsnáz a co je naopak nejtěžší „vyvézt“?
Potenciál vidím mimo jiné v žánrové literatuře. Proto jsem velmi rád za spolupráci s Jakubem Hussarem, nedávným výhercem Magnesie Litery za fantastiku, nebo s výbornou autorkou detektivek Terezou Bartošovou.
Poezii chceš propagovat i přesto, že je to ekonomicky nevděčné a často chybí překladatelstvo i nakladatelství. Proč je pro tebe poezie v agentuře tak zásadní? A jakou máš strategii, aby se dostala ven?
I poezie potřebuje agenty a já k ní měl vždy blízko. Současná česká poezie navíc má co nabídnout. Důkazem budiž Milan Děžinský, kterému v březnu vyšel výbor z poezie v překladu Nathana Fieldse ve velmi uznávané edici Pitt Poetry Series amerického nakladatelství The University of Pittsburgh Press. Stejný autor měl loni báseň v New York Review of Books. Něco takového není úspěchem jen pro českou poezii, je to raritou i na evropské úrovni.
Česko bude letos čestným hostem Frankfurtského knižního veletrhu. Co od toho realisticky čekáš a jak se na veletrh plánuješ připravit?
Klíčové je, aby i po hostování fungoval velmi dobře nastavený grantový program MK ČR na podporu vydávání překladů původní české literatury v zahraničí. Ten je pro české agentury nejdůležitějším nástrojem. Kdyby došlo ke snížení prostředků v tomto programu, hostování ve Frankfurtu by možná nakonec sice bylo efektní, ale ne efektivní. Samotná česká prezentace na říjnovém veletrhu by mohla dopadnout skvěle, ale mnoho zájemců z řad zahraničních nakladatelů by nedostatečná podpora ze strany českého státu nakonec od vydání našich knih stejně odradila. Protože vydávat knihy v překladu není levné... Proto pevně doufejme, že grantová podpora státu bude fungovat i v příštích letech.
Foto: Pavel Růžička
Rozhovor s literárním agentem Janem Zikmundem vedla Karolína Tomečková.