Když jsem vešla do vašeho ateliéru, hned mě upoutalo příjemné, zlatavé světlo. Mohlo právě ono ovlivnit atmosféru ilustrací v knize Babi?

Asi ano. Na knížce jsem začala pracovat s prvním lockdownem. Ačkoliv bylo hrozivé, to období pro mě má doteď zlatavé barvy, protože jsme chodily hodně na procházky s dcerou a bylo to svým způsobem krásné, ten začátek. Akorát nám potom začala chybět babička. Ale ty barvy doteď pro mě evokují období, kdy jsme byly spolu doma a nikdo nikam nemohl a bylo to intenzivní a moc hezké.

Kam jste chodívaly?

Dcera měla necelé dva roky, to znamená, že jsme chodily čtyři sta pět set metrů kolem domu, nikam dál jsme se nedostaly. Možná o to intenzivnější to bylo, protože ona si všímala drobných věcí na každém metru a mě to rozcitlivělo pro tu knížku. Najednou viděla třeba v prasklině na zdi velrybu a pozorovala broučky, sbírala ulity a všechno se to dělo tady na okruhu půl kilometru, ne víc.

Od deníkových záznamů k tiché knize

Kniha Babi je oceňována pro svou vizuální sílu i hluboké téma. Jak jste hledala ten správný výtvarný jazyk, který by dokázal vyprávět beze slov?

K technice jsem se dopracovala tak, že jsem kreslila své dceři deníčky, a mapovala, co děláme. Ráda jsem experimentovala a těsně před tím, než začal lockdown, jsem tuto techniku objevila. Zkoušela jsem rýt do papíru a zatírat to barvami. Tak mě to nadchlo, že když jsem najednou viděla nějakých těch deset dvacet obrázků, říkala jsem si, že by z nich bylo krásné vyprávění v knize. Vlastně mě ani nenapadlo, že by k tomu byl potřeba text. Byla to taková náhoda. Pak jsem se sama učila vyprávět bez textu. Tehdy jsem propadla silent books, třeba od Shauna Tana nebo Sydneyho Smitha, a nesmírně mě zajímalo, jak se dělají příběhy beze slov. Zabývala jsem se tím tři roky, vyhodila jsem spoustu obrázků, hledala cestu. Moc mě to bavilo, protože tato technika má zvláštní dynamiku. Člověk musí používat detaily i vhledy do celku, aby všechno řekl.

Je to trochu jako návrat do období, kdy se lidé dorozumívali pomocí piktogramů.

Nedokázala jsem si představit, že by ilustrace měl doprovázet nějaký text. Dřív jsem toho o tichých knihách moc nevěděla. Moc se mi líbilo, že toho beze slov jde říct možná mnohem víc. Každý používá fantazii trochu jinak, představuje si něco jiného a propojuje to jinak. Baví mě, když mi lidé říkají, jak je kniha vedla nebo jak si o ní povídají s dětmi, protože děti jsou spontánní.

Jak se příběh líbil vašim dětem?

Alenka ho se mnou prožívala a povídaly jsme si o něm, když vznikal. Dávala mi podněty k tomu, co by mohlo být, ale byla tehdy hodně malinká. Doteď má tu knížku moc ráda a pro ni znamená, že si pamatuje svou prababičku. Má ji vtisknutou v sobě i skrze ty obrázky a hodně na ni vzpomíná, ačkoliv jsme se v tom intenzivním věku nemohly vidět třeba půl roku i tři čtvrtě. Alence byly dva až tři roky, babičce už bylo devadesát dva, a navíc se nevídaly. Knížka jí zintenzivnila setkávání, které následovalo. Celá kniha vznikla z mých deníků. Kreslím si dcerky, i proto, abych připomněla sobě i jim, jaké bylo jejich dětství v mých očích. A přišlo mi, že i babičku potřebuji zachytit pro sebe a takto si ji vtisknout do paměti.

Jsou vaše deníky založené ryze na kresbách, nebo k nim i něco píšete?

Ty první jsem jenom kreslila a teď už i píšu, protože jsem zjistila, že zapomínám některé věci, které bych si chtěla pamatovat. Nemají jednotnou techniku. Baví mě hledat pro nějaké období nebo projekt knihy pokaždé jiný přístup. Tato technika patří vyloženě Babi, ale jinak dělám třeba sprejované ilustrace nebo maluju akrylem, je to různé.

Kniha zrozená v lockdownu

Vaše ilustrace jsou často poetické a plné emocí. Máte při práci na knižních projektech nějaký specifický rituál nebo metodu, jak se do příběhu dostat a vtisknout mu tu správnou atmosféru?

Když jsem pracovala na Babi, byla jsem celý den doma s dcerou a nebyl žádný prostor tvořit. Pak usnula a já jsem věděla, že mám dvě hodiny, a jestli si udělám kafe, tak přijdu o deset minut. Věděla jsem, že když udržím rytmus, zvládnu jeden až dva obrázky denně. A takto kniha vznikala tři roky. Můj rituál byl, že jsem vlastně žádný neměla. Rituál byl samotná kresba.

Dařilo se vám rozvrh dodržovat?

Docela dlouho ano, protože lockdown byl velmi štědrý v tom, že nic jiného dělat nešlo. Takže jsem se soustředila na příběh, na kreslení, a nic mi neutíkalo, neměla jsem pocit, že bych měla dělat něco jiného. Myslím, že se to do knížky promítlo. Je úplně tichá a pomalá. Je v tom čekání babičky, na kterou jsem myslela. Že je sama a dny plynou a nic se neděje.

Byly jste v kontaktu alespoň telefonicky?

My jsme si samozřejmě telefonovaly. Chybělo mi ale fyzické setkání. Ze začátku jsem z kreseb dělala pohledy a ty jí posílala.

Jak na to vlastně reagovala, že o ní tvoříte knihu?

Samozřejmě se tomu bránila, ale myslím, že to pro ni znamenalo hodně. Bohužel se knížky nedočkala, ale část příběhů viděla a měla je doma v podobě těch pohlednic a kreseb.

Obrázky mohou říct víc než slova

V Česku se ilustrované knihy pro děti těší velké oblibě, ale zároveň čelí velké konkurenci. Co podle vás rozhoduje o tom, že kniha skutečně zarezonuje u čtenářů i odborné veřejnosti?

Vidím, po jakých knížkách děti sahají. Pro mě je důležitá titulní strana. To jsem hodně řešila, aby zaujala hned a zároveň neříkala mnoho, nebo naopak vytvořila spoustu otázek. Tak to je jedna z věcí, která určitě vede k tomu, že někdo tu knížku otevře. U Babi jsem se naopak bála toho, že lidi knihu otevřou a leknou se, že v ní není text. Samozřejmě zpočátku se hodně zdráhali si takovou knížku odnést, protože měli pocit, že potřebují zaplatit za slova, která tam nejsou. Ale teď už je to trochu jinak. Lidé mou knihu chtějí právě proto, že si ji dotvoří.

Myslíte si, že u české čtenářské veřejnosti stále dominuje slovo, nebo už je ilustrace srovnatelně důležitá?

U dětských knížek je ilustrace velmi důležitá, ale šok z toho, že v knize opravdu není ani jedno slovo, je pořád velký. Myslím, že u dětských knih často rozhoduje moment, kdy si rodič uvědomí, že vlastně neví, jak s tichou knihou pracovat. Neví, jak ji číst dětem, a obává se, že to bude složité a náročné. Tiché knihy jsou postavené na dialogu a práci nebo otevření se. Někteří rodiče nemají rádi otázky dětí, protože neví, co na ně odpovědět. A Babi jich samozřejmě vzbuzuje spoustu. Když se to povede, je to o to krásnější.

Jaký význam pro vás mají ocenění, například nominace na Zlatou stuhu nebo prestižní cena na veletrhu v Bologni? Ovlivňují tyto úspěchy vaši další tvorbu?

Zlatá stuha byla veliká radost, o té jsem věděla. Bolognu jsem vůbec nečekala, a o to větší radost z ocenění mám. Zaprvé, je to dva roky po tom, co knížka vyšla. Zadruhé, když jsem knížku dělala, hodně jsem myslela na to, že je beze slov a může ji číst kdokoliv. A tajně jsem si přála, aby se dostala do zahraničí a přečetl si ji třeba nějaký ilustrátor, kterého mám ráda. Tajně doufám, že vyjde někde v zahraničí, ale už to, že se dostala na veletrh k nahlédnutí, je velká radost. Pojedu tam také osobně a moc se na to těším.

Věnujete se hudbě, ilustraci i psaní – prolínají se tyto tvůrčí disciplíny i ve vaší práci na dětských knihách? Máte třeba tendenci „slyšet“ rytmus příběhu při tvorbě ilustrací?

Je to podobný způsob imaginace, ale trochu jiné v tom, že v písni používám slova. Mám i píseň Babi. Když ji hraju na koncertě, můžu povídat o knížce. Celé se to propojuje a lidé si pak přijdou knížku prohlédnout. Jinak se mi v životě střídají období, kdy jsem hodně zaměřená ven, a v tu chvíli hodně koncertuju, hraju a zpívám. A pak mám období, kdy se uzavřu do sebe a potřebuju ticho a maluju. Teď teda dominuje hudba, protože jsem vydala nové album, ale velmi dlouho jsem malovala, protože celé to mateřství s první dcerou jsem strávila v tichu s kresbou.

Rozhovor s umělkyní vedla Karolína Tomečková.

V komorní atmosféře brémského divadla Bremer Shakespeare Company proběhlo 2. dubna setkání s Kateřinou Tučkovou, autorkou známého románu Vyhnání Gerty Schnirch. Akce se konala ve spolupráci s divadelním souborem didi.art a přilákala přibližně 70 návštěvníků.

První část večera patřila samotné autorce. Přečetla několik úryvků z knihy a otevřeně mluvila o svém vztahu k tématu poválečného odsunu Němců z Brna, o motivaci k napsání románu i o tom, proč se ve svých knihách soustředí na ženské postavy. Publikum se aktivně zapojilo a padaly i otázky o kolektivní vině, historické paměti nebo o tom, jak se pracuje s traumatem ve vyprávění.

Následovalo divadelní představení podle románu v podání dua z českého souboru didi.art. Minimalistické pojetí, silná herecká energie a důraz na psychologii hlavní postavy vtáhly diváky do příběhu. Herečky a herci zvládli převést literární text na jeviště velmi citlivě, bez ztráty autenticity.

Součástí večera byla i nabídka německého překladu knihy, zájemci si ho mohli rovnou odnést domů. Celý večer byl fotograficky zdokumentován a objevil se také ve vysílání Českého rozhlasu Plus v reportáži Václava Jabůrka.

Akce byla nejen kulturním zážitkem, ale i příležitostí zamyslet se nad složitými dějinami, které stále rezonují i v dnešní době.

Událost zachytil fotograf Moritz Röber.

28. března 2025 se v galerii an schwarzen meer v Brémách uskutečnilo autorské čtení a beseda s českým spisovatelem Petrem Šestákem. Ten zde představil svou oceňovanou knihu Vyhoření, která se dotýká témat vnitřních krizí, únavy, hledání smyslu i každodenní absurdity.

Literární večer se konal v rámci doprovodného programu výstavy s kresbami výtvarníka Tadeáše Poláka. Právě spojení Šestákova čtení s Polákovou melancholickou kresbou vytvořilo mimořádně silný dialog mezi literaturou a výtvarným uměním – a zároveň zahájilo devátý ročník festivalu Tak se dělá jaro, který organizuje spolek Bremer Bündnis für deutsch-tschechische Zusammenarbeit.

Petr Šesták zaujal publikum svým citlivým a osobním projevem. Četl úryvky z knihy, prokládané komentáři o jejím vzniku a autobiografickém pozadí. Německé překlady textů, které pořídila Christina Frankenberg, přednesl herec Helge Tramsen. Kniha vyjde v němčině u nakladatelství Parasitenpresse.

Vyhoření bylo nominováno na cenu Magnesia Litera a je také úspěšně inscenováno v brněnském divadle Husa na provázku. V rámci besedy Šesták zavzpomínal i na svůj tvůrčí pobyt ve Worpswede v roce 2018, kde začal psát svou první knihu.

Večer měl velmi pozitivní ohlas – zúčastnilo se ho zhruba 60 návštěvníků, kteří ocenili nejen samotné čtení, ale i následnou diskuzi. Spojení Šestákova textu a Polákových obrazů vytvořilo podnětný prostor pro sdílení, přemýšlení i tiché rezonování s tématy, která se dotýkají každého z nás.

Akce se konala za podpory projektu Czechia 2026, který připravuje Českou republiku na roli čestného hosta Frankfurtského knižního veletrhu.

Událost zachytil fotograf Moritz Röber.

České literární centrum, sekce Moravské zemské knihovny (dále ČLC), přijalo k 22. lednu 2025 celkem 65 žádostí o měsíční tvůrčí rezidenční pobyt v Mikulově spojený s udělením stipendia ve výši 40 000 Kč. Tyto pobyty, poskytované v souvislosti s přípravou prezentace české literatury v rámci hostování CZECHIA na Frankfurtském knižním veletrhu 2026 a během doprovodného Roku české kultury v německy mluvících zemích, zejména v Rakousku (více ZDE), ČLC zajišťuje ve spolupráci s městem Mikulov a Mikulovskou rozvojovou s. r. o.

Z přijatých žádostí komise mobility ČLC vybrala a podpořila projekty Petra Borkovce, Miloše Doležala, Dory Kaprálové, Petra Stančíka a Magdaleny Rutové. Autoři a autorky rezidenční pobyty absolvují v průběhu roku 2025.

České literární centrum (dále ČLC) přijalo k 22. lednu 2025 celkem 55 žádostí, z toho 3 od autorských dvojic, o měsíční tvůrčí rezidenční pobyt v Berlíně spojený s udělením stipendia ve výši 40 000 Kč. Tyto pobyty, poskytované v souvislosti s přípravou prezentace české literatury v rámci hostování CZECHIA na Frankfurtském knižním veletrhu 2026 a během doprovodného Roku české kultury v německy mluvících zemích (více ZDE), ČLC zajišťuje ve spolupráci s Literarisches Colloquium Berlin.

Z přijatých žádostí komise mobility ČLC vybrala a podpořila projekty Ireny Douskové, Marie Iljašenko, Pavla Kolmačky a Markéty Pilátové. Autoři a autorky rezidenční pobyty absolvují v létě 2025.

Česká literatura v Německu se těší čím dál větší pozornosti, což potvrzuje i rekordní účast na literární akci, která se konala těsně před zahájením Lipského knižního veletrhu 2025. Magdalénu Platzovou si do Literaturhaus Leipzig přišlo poslechnout 120 lidí, což potvrzuje rostoucí zájem o české literární příběhy za hranicemi.

Besedu moderoval Tino Dallmann (MDR Kultur), a nejen že diskutoval o tématech české literatury, ale i osobitě přiblížil román Život po Kafkovi autorky Magdalény Platzové. Ukázky z tohoto díla čítala talentovaná Steffi Böttger. Román, který si získal širokou čtenářskou základnu, vyšel v německém překladu od Kathrin Janky v nakladatelství Balaena Verlag.

Tato akce byla součástí širší iniciativy podporované Českým literárním centrem, které se podílelo na organizaci a úspěšném startu série literárních setkání, která pokračují a vrcholí otevřením národního stánku na Frankfurtském knižním veletrhu 2026. Tento zásadní krok přináší české literatuře v Německu ještě větší prostor pro růst a mezinárodní uznání.

Vzhledem k čestnému hostování České republiky na Frankfurtském knižním veletrhu 2026 se dá očekávat, že česká literatura bude i nadále hrát důležitou roli na evropském literárním poli.

Událost zachytil Pavel Němec.

Haus für Poesie v Berlíně každoročně slaví Světový den poezie UNESCO. Letos bylo do Berlína pozváno celkem šest mezinárodních básníků: AVRINA,  Petr Borkovec,  Georg Leß, Rachel McNicholl,  María Negroni a Seda Tunç. Pozvaní autoři v pátek 21. 3. 2025 publiku představili svou tvorbu v mateřském jazyce.

Překlad básní do němčiny měli možnost diváci sledovat na plátně. Petr Borkovec i Georg Leß byli do Berlína pozváni s podporou  Moravské zemské knihovny a její sekce Českého literárního centra jako laureáti Drážďanské ceny lyriky v roce 2024 v souvislosti s přípravou prezentace české literatury v rámci hostování CZECHIA na Frankfurtském knižním veletrhu 2026.

Akci zachytila Natalia Reich.

České literární centrum (ČLC), sekce Moravské zemské knihovny v Brně (MZK), vyhlašuje v souvislosti s přípravou prezentace české literatury v rámci hostování CZECHIA na Frankfurtském knižním veletrhu 2026 a během doprovodného Roku české kultury v německy mluvících zemích program na podporu výjezdů českých autorek a autorů na literární akce v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku (festivaly, autorská čtení, knižní křty, přednášky, debaty apod.). Na tyto akce je alokována částka 1 500 000 Kč. O podporu výjezdu může žádat organizátor¹ či organizátorka akce, český autor² nebo autorka, případně překladatelka či překladatel z češtiny.

Autorky a autoři a překladatelky a překladatelé z češtiny mohou zároveň požádat o podporu výjezdů spojených s jejich profesionalizací (návštěva veletrhů, festivalů a dalších kulturních akcí, případně profesní schůzky se zahraničními nakladatelkami a nakladateli, překladatelkami a překladateli, literárními agentkami a agenty nebo jinými kulturními institucemi v německojazyčné oblasti).

Uzávěrky pro zaslání žádostí na roky 2025 a 2026 jsou:

• 31. 5. 2025 (na období od 1. 10. 2025 do 15. 12. 2025)
• 31. 10. 2025 (na období od 1. 1. 2026 do 30. 6. 2026) 
• 31. 3. 2026 (na období od 1. 7. 2026 do 15. 12. 2026) 

Jednotlivé žádosti posuzuje komise mobility ČLC, která určuje výši podpory a dává doporučení MZK k poskytnutí podpory.

Organizátor*ka

Podporu lze žádat na:

• autorský honorář pro autorku nebo autora, překladatelku nebo překladatele a/nebo tlumočnici nebo tlumočníka
• ubytování, cestovné a stravné pro českou autorku či českého autora a překladatelku či překladatele z Česka

Další náklady spojené s realizací akce v zahraničí (pronájem prostor, organizační a technické zajištění akce, moderace, propagace, cestovné, stravné a ubytování tlumočnici nebo tlumočníka / moderátorku nebo moderátora) nese sama organizující osoba.

Žadatelka nebo žadatel může obdržet 40 % přiznané podpory před akcí (na základě faktury, ke které bude přiložena kopie programu / propagačního materiálu / screenshot webu či jiná forma propagace prokazující účast autorky či autora na akci), 60 % pak po akci na základě závěrečné zprávy (pravidla pro obsah tohoto dokumentu stanoví MZK ve smlouvě s organizátorkou nebo organizátorem), nebo ve výši 100 % přiznané podpory až po konání akce na základě závěrečné zprávy (pravidla pro obsah tohoto dokumentu stanoví MZK ve smlouvě s organizátorkou nebo organizátorem). Zálohu nelze žádat na akce, které se uskuteční v lednu, a nelze ji vyplatit už v roce 2025.

Formulář žádosti je k dispozici ZDE.

Autor*ka / překladatel*ka

Podporu lze žádat na:

• autorský honorář (pouze v případě veřejných akcí)
• cestovné, stravné a ubytování pro českého autora či autorku

Autorovi nebo autorce bude proplaceno 100 % přiznané podpory po konání akce na základě závěrečné zprávy (pravidla pro obsah tohoto dokumentu stanoví MZK ve smlouvě s autorem nebo autorkou) a kopií cestovních dokladů stanovených ve smlouvě s autorem nebo autorkou.

Formulář žádosti je k dispozici ZDE.

Další podmínky vyhlašovatele jsou uvedeny ve formuláři žádosti, který je nedílnou součástí tohoto výběrového řízení, a jsou pro žadatele a žadatelky závazné. Zasláním své žádosti dává souhlas ke zveřejnění přidělené výše podpory na webu ČLC. Akce je možné konat po podepsání smlouvy mezi MZK a žadatelem či žadatelkou.

Žádosti posuzuje komise mobility ČLC.

1. Organizátorkou nebo organizátorem akce může být fyzická osoba (například překladatelka nebo překladatel, pracovnice nebo pracovník, lektorka nebo lektor či studentka nebo student univerzity), literární festival, nakladatelství či jiné kulturní instituce. ↩︎
2. Autorem nebo autorkou se míní spisovatel či spisovatelka píšící v oblasti prózy, literatury pro děti a mládež, poezie, literatury faktu a dalších žánrů, a rovněž ilustrátor či ilustrátorka, tvůrce či tvůrkyně autorských knih a komiksu. ↩︎

S jakými dojmy jste letos z Angoulême odjížděli? Čím vás festival nejvíc zaujal?

Na festivalu v Angoulême jsem byla letos poprvé, Paseka však měla zastoupení i v minulých ročnících – šéfredaktorem Jakubem Sedláčkem a art directorem Vojtou Sedláčkem. Festival nabízí rozsáhlou přehlídku současné komiksové produkce, ale zároveň si uchovává příjemně intimní atmosféru pro fanoušky i širokou veřejnost. Městečko se na několik dní promění v samostatný svět, kde na každém rohu narazíte tu na ilustraci, tu na komiksovou bublinu. Zároveň nechybí ani dobře zorganizované a funkční zázemí pro profesionály z oboru, nakladatele a literární agenty, což stále není samozřejmostí na poli knižních veletrhů a festivalů. Vysoká koncentrace toho nejlepšího na malém prostoru umožňuje zvládnout více naplánovaných schůzek i spontánních setkání než například na velkoformátových veletrzích.

Podařilo se vám během festivalu navázat nové kontakty nebo dohodnout konkrétní spolupráci? Můžete prozradit detaily?

Ano, na festivalu jsem navázala řadu nových kontaktů, oživila starší rozjednané spolupráce a potřásla si rukou na italské vydání Srdcovky od Štěpánky Jislové. A pár týdnů po festivalu dorazila e-mailem konkrétní nabídka, jak bylo domluveno. Tohle je však ideální scénář, který není samozřejmostí. Ve světě komiksu je však Angoulême pro nakladatele a autory výjimečnou příležitostí k pravidelnému budování sítě funkčních vztahů.

Zájem o český komiks roste

Jaký je podle vaší zkušenosti zájem zahraničních nakladatelů o český komiks? Je něco, co je na něm podle vás zvlášť přitahuje?

Myslím, že zájem každým rokem roste, zejména na Západě, což jde vlastně trochu proti trendu u prózy, kde je poměrně obtížné prosadit české spisovatele a spisovatelky. Mladí čeští autoři a ilustrátoři komiksů mají rozhodně co nabídnout – jak po tematické, tak po výtvarné stránce. Jsou originální a nebojí se přicházet se svěžími i tabuizovanými tématy, jako jsou queerness, alopecie, toxické vztahy aj. Několik komiksů z Paseky se aktuálně připravuje do angličtiny, francouzštiny, španělštiny, katalánštiny, italštiny nebo němčiny. Důkazem je například úspěch amerického vydání komiksového románu Bez vlasů od Terezy Čechové (roz. Drahoňovské) a Štěpánky Jislové, který Comics Journal zařadil mezi nejlepší komiksy roku 2024, nebo právě připravované italské vydání komiksového debutu Ani holka, ani kluk od výtvarnice Marto Kelbl. Italskou nakladatelku nadchlo, jak elegantně a jemně autorka pracuje s danou tematikou, a řekla si, že přesně taková kniha musí být i v italských knihkupectvích. Naopak ve východních zemích je přístup opatrnější – běžně se setkávám s reakcemi nakladatelů, že do svých portfolií hledají „jen“ superhrdinské komiksové příběhy. Situace se však i v těchto regionech každým rokem mění, mimo jiné díky setkáním a prezentacím na festivalech jako je Angoulême.

Jaké bývají hlavní překážky pro vývoz českých komiksů do zahraničí a jak se je daří překonávat?

Je to klišé, ale často za tím stojí nedostatek financí, obavy z vysokých nákladů na vydání nebo jazyková bariéra. Z finančního hlediska jsou velkou podporou granty Ministerstva kultury České republiky, které mohou zahraničním nakladatelům částečně pokrýt náklady na vydání. Tohle může být skvělá motivace, ale ve finále je podle mě základ pořád stejný: mít kvalitní komiks v ruce, vyjet do zahraničí, setkávat se s redaktory a redaktorkami místních nakladatelství, zjišťovat, do jakého edičního plánu by se ten či onen komiks mohl hodit, a neúnavně se připomínat, čímž člověk neustále balancuje na hranici slušného chování.

Jaké další plány má Paseka pro prezentaci českých komiksů v zahraničí?

Letos máme velké plány! Na jaře vyjde španělské vydání Naprosté šílenosti od Terezy a Tomáše Kopeckých a oba autoři se zúčastní výstavy ve Španělsku, kde připraví také workshop pro místní publikum. Na akci se spolu se španělským nakladatelem podílí České centrum v Madridu. Aktuálně také začínají přípravy na podzimní tour po USA s komiksovou Srdcovkou od Štěpánky Jislové. Velké díky patří CzechLitu a Českému centru v New Yorku, kteří se do akce zapojují coby organizační i finanční partneři amerického nakladatele. V neposlední řadě se letos i příští rok plně soustředíme na prodej práv do německy mluvících zemí s ohledem na české hostování ve Frankfurtu v roce 2026. Věřím, že za Paseku nabídneme to nejlepší z naší produkce. 

Autorka rozhovoru: Kateřina Bártová

Česká republika (CZECHIA) bude čestným hostem Frankfurtského knižního veletrhu 2026 (více se dočtete v tomto článku). České literární centrum (dále ČLC), sekce Moravské zemské knihovny v Brně (dále MZK), vyhlásilo v rámci přípravy na hostování program na podporu výjezdů českých literárních agentek/agentů a nakladatelek/nakladatelů na jarní a podzimní mezinárodní knižní veletrhy konané v roce 2025.

Cílem programu je podpořit nakladatele při propagaci aktuální české knižní produkce, a zvýšit tak počet českých knih přeložených do jiných jazyků využitelných při hostování České republiky ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 2026.

Literární agentury nebo nakladatelství mohly v roce 2025 žádat o příspěvky na dopravu, ubytování a vstupné na tyto veletrhy či akce:

• Lipský knižní veletrh (Leipziger Buchmesse) v termínu 27. – 30. března 2025
• jednodenní setkání s britskými nakladateli v Londýně, ve spolupráci s Českým centrem Londýn (setkání proběhne mezi 22. a 26. zářím 2025 – přesný termín bude specifikován)
• Mezinárodní knižní veletrh Liber v Madridu v termínu 7. – 9. října 2025

K 8. lednu 2025 obdrželo ČLC žádosti od 21 subjektů. Komise pro nakladatelské zájezdy, ve složení Radovan Auer, Pavel Kořínek, Jan Lukavec, Daniel Podhradský a Anna Štičková, doporučila udělit podporu 19 z nich.

Seznam podpořených nakladatelství a literárních agentur je ke stažení zde.

Jak Česko-německý fond budoucnosti pomáhá kultuře?

Česko-německý fond budoucnosti (ČNFB) dlouhodobě podporuje česko-německou literární výměnu, od překladů publikací přes literární workshopy, autorská čtení a setkání až po výměnu literárních odborníků z obou zemí.

Frankfurtský knižní veletrh je největší a nejprestižnější knižní veletrh na světě. Pro Českou republiku představuje její hostování a s ním spojený Rok české kultury v Německu (říjen 2025 – prosinec 2026) jedinečnou příležitost a šanci nejen prezentovat v Německu vlastní literární tvorbu a kulturu jako celek, ale také přispět k posílení česko-německých kulturních vazeb a k získání nových zkušeností a kontaktů.

Vystoupení České republiky jako hostující země na Frankfurtském knižním veletrhu a celý Rok české kultury 2026 pokládá fond za zásadní příležitost, jak tuto výměnu posílit a rozšířit česko-německou spolupráci a zároveň upozornit na svoji podporu v Hesensku a dalších spolkových zemích, které leží ve větší vzdálenosti od českých hranic.

Použití příspěvku

S cílem využít této příležitosti ČNFB ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou (MZK), kterou Ministerstvo kultury ČR pověřilo přípravou a realizací českého hostování ve Frankfurtu 2026, vyhlašuje společnou mimořádnou výzvu na podporu česko-německých projektů především v následujících oblastech:

1. podpora aktivit, které propagují českou literaturu a kulturu v Německu
2. podpora německých překladů české literatury
3. podpora překladatelů jako multiplikátorů česko-německé literární výměny

Fond poskytne na tuto mimořádnou výzvu celkem 7 milionů Kč – 5 milionů Kč v roce 2025 a 2 miliony Kč v roce 2026.

Podmínky podpory

Díky spolupráci s MZK bude fond vystupovat jako partner Roku české kultury a českého hostování a bude tak prezentován v rámci PR před a v průběhu Frankfurtského knižního veletrhu 2026.

Finanční prostředky určené na mimořádnou výzvu budou použity jak na spolufinancování projektů vybraných ve spolupráci s MZK, tak na financování projektů, o jejichž podporu bude žádáno přímo u fondu.

Všechny odpovídající podpořené projekty se stanou součástí programu Roku české kultury a/nebo českého hostování.

Termíny uzávěrky

Žádosti je možné předkládat v obvyklých termínech na konci každého kvartálu od 31. března 2025 do 30. června 2026.

Pro více informací a podání žádosti navštivte webové stránky Česko-německého fondu budoucnosti.

Projekt letos v říjnu vstupuje do Roku české kultury, jehož cílem je představit českou kulturu prostřednictvím výstav, autorských čtení a účasti na literárních festivalech v německojazyčných zemích.

Mottem samotné prezentace bude „Česko – země na pobřeží“. Metafora je inspirovaná Shakespearovou Zimní pohádkou a symbolizuje otevřenost české kultury a její propojení se světovou literaturou.

Na podpoře autorů, nakladatelů, překladatelů a dalších profesionálů z knižního průmyslu se podílí i řada významných partnerů. Česko-německý fond budoucnosti se stal partnerem Roku české kultury a poskytne mimořádnou podporu v celkové výši 7 000 000 korun na společné přeshraniční projekty spojené s hostováním ve Frankfurtu nad Mohanem. Je určena na aktivity, které propagují českou literaturu a kulturu v Německu, na podporu německých překladů české literatury a podporu překladatelů jako multiplikátorů česko-německé literární výměny. Informace o výzvě „Cesta k nám“ najdete na webových stránkách ČNFB. 

Také ministerstvo kultury ČR navýšilo v souvislosti s hostováním rozpočet na granty pro zahraniční překlady českých knih. Bližší informace k termínům a formě grantových žádostí jsou na webu ministerstva.

Představen byl také základ vizuální identity projektu Czechia 2026, kterou vytvořilo studio Bušek+Dienstbier a která bude oficiálně uvedena na Frankfurtském knižním veletrhu 2025.

Součástí příprav na hostování je i soutěž Román pro Frankfurt. Chce objevit a podpořit dosud nevydané české romány, které mohou být klíčovou součástí prezentace české literatury na jednom z nejvýznamnějších literárních veletrhů světa. Výzva je otevřena všem česky píšícím autorům a autorkám – od začínajících spisovatelů až po zkušené tvůrce.

Časovou osu projektu Czechia 2026 najdete na webu www.czechia2026.com.