Literární cyklus „Deutsch-tschechische Familiengeschichten“ pokračoval v Berlíně setkáním s českým spisovatelem Milošem Doležalem, který představil svou knihu 1945: Léto běsů. Projekt, založený v roce 2019 a realizovaný ve spolupráci s Adalbert Stifter Verein za podpory Česko-německého fondu budoucnosti, přibližuje autorky a autory reflektující společné dějiny 20. století – od nacistické okupace a holokaustu po poválečný odsun německého obyvatelstva. Doležal ve svých dokumentárních vyprávěních zachycuje násilí a morální dilemata bezprostředně po válce a na základě rozhovorů s pamětníky a pamětnicemi i archivního výzkumu zasazuje konkrétní lidské osudy do širšího historického kontextu. Vzniká tak citlivý a naléhavý obraz doby, která jen zřídka nacházela spravedlivé vyrovnání s předchozím bezprávím.

Podívejte se na záznam z akce.

Úvodní foto: Michaela Vostalová

Národní stánek CZECHIA připravila a zajišťuje z pověření Ministerstva kultury ČR Moravská zemská knihovna v Brně. Agentážním činnostem se budou na národním stánku věnovat nejen zástupkyně a zástupci nakladatelství, ale i literární agentky a agenti a překladatelky a překladatelé. Ve výstavní kolekci bude výběr překladů české literatury do angličtiny, doplněný informacemi o podpůrných grantech MK ČR pro nakladatele a nakladatelky a pro překladatele a překladatelky. České literární centrum na veletrhu poprvé představí svou ročenku New Czech Books za rok 2025.

Stánek CZECHIA (45 m²) najdou návštěvnice a návštěvníci z řad odborné veřejnosti pod označením 1D 100 na novém místě v prvním patře hlavní haly Olympia v londýnském Kensingtonu. Stánek by měl připoutat větší pozornost nakladatelek a nakladatelů zejména z anglosaské oblasti v souvislosti s přípravami na hostování České republiky na Frankfurtském knižním veletrhu 2026. Představí se na něm nakladatelství Karolinum Press, Albatros Media a Euromedia Group, přidá se tiskárna FINIDR.

České literární centrum, sekce Moravské zemské knihovny, zároveň pořádá agentážní a nakladatelský výjezd do Londýna s cílem podpořit vydavatelky a vydavatele při propagaci aktuální české knižní produkce a zvýšit počet českých knih přeložených do jiných jazyků. Odborná komise vybrala nakladatelství či literární agentury, které vydávají kvalitní původní českou literaturu a patří mezi důležité aktéry tuzemského literárního prostoru. Přihlížela mj. k zastoupení knih v New Czech Books v minulých letech, vývoznímu potenciálu produkce, literárním cenám a způsobilosti nakladatelství prezentovat svou produkci v mezinárodním kontextu. Do Londýna jedou zástupkyně a zástupci agentur Pluh, Dana Blatná Literary Agency a Prague Literary Agency a nakladatelství Argo, Wo-men, LABYRINT & RAKETA, Centrala, Paseka, PROSTOR a Větrné mlýny.

Doprovodnou akcí k prezentaci české literatury a kultury na Londýnském knižním veletrhu 2026 bude vystoupení literárního agenta Edgara de Bruina (agentura Pluh), který je zároveň překladatelem z češtiny do nizozemštiny, na panelové debatě pořádané evropským sdružením národních agentur na podporu literárních překladů ENLit (European Network for Literary Translation) společně s Českým literárním centrem (jeho ředitel Martin Krafl je prezidentem sdružení), Literature Across Frontiers, Polským knižním institutem a CEATL. Tématem diskuze s překladatelkou z katalánštiny a španělštiny do polštiny a literární agentkou Karolinou Jaszeckou (agentura KaBooks) a předsedkyní Evropské rady asociací literárních překladatelů (CEATL) Francescou Novajra bude „Překladatelé jako agenti: řešení pro méně překládanou literaturu?“. Moderátorkou akce bude ředitelka Literature Across Frontiers Alexandra Büchler.

Foto: The London Book Fair

Mnichovská bezpečnostní konference každoročně do Mnichova přivádí delegace z desítek zemí a slouží jako platforma pro jednání a diskuse o zásadních bezpečnostních tématech. Letos se jí zúčastnili zástupci a zástupkyně ze 120 zemí, včetně 60 premiérek, premiérů, prezidentek a prezidentů a více než stovky ministryň a ministrů zahraničí a obrany. V centru pozornosti 62. ročníku konference byly mimo jiné transatlantické vztahy a Ukrajina, ale také moderní technologie, vztahy s Čínou, nárůst populismu, Blízký východ nebo Írán.

Na konferenci se ke slovu dostala i česká literatura, a to v pátek 13. února v Literaturhaus München. Diskuse byla věnovaná roli literatury v době geopolitického napětí a ohrožení demokracie. Vystoupil prezident Petr Pavel spolu s autory Jáchymem Topolem a Tomášem Kafkou. Debatu moderoval Holger Stark z týdeníku Die Zeit.

Výběr autorů proběhl ve spolupráci s Českým literárním centrem a s projektem Czechia 2026.

Foto: Tomáš Fongus, KPR

Večerem provedla Kateřina Kadlecová a program byl rozdělen do dvou částí. Nejprve vystoupili Sascha Reh a Jonáš Zbořil s romány Biotopia a Flora, jež míří do blízké budoucnosti a rozplétají vztahy ekologie, technologií a moci i nové podoby života na pomezí města a přírody. Na to navázali Fiona Sironic (Am Samstag gehen die Mädchen in den Wald und jagen Sachen in die Luft) a Petr Šesták (Vyhoření). Jejich texty s rebelským nábojem otevírají otázky digitalizace, algoritmů, které řídí naši každodennost, i střetů současných ideologií a kulturních válek.

Foto: Goethe-Institut Tschechien, Pavlína Jáchimová

Proč vlastně Asociace spisovatelů vznikla a co je jejím posláním?

Asociace spisovatelů byla nápadem Petry Hůlové, která si uvědomila, že tu chybí funkční spisovatelské profesní organizace, protože ty stávající jí připadaly nedostačující. Oslovila kolegy a kolegyně, o nichž věděla, že by to mohli cítit stejně. Koncem roku 2014 pak ustavující schůze zvolila výbor ve složení Adam Borzič, Pavel Göbl, Emil Hakl, Petra Hůlová a Jan Němec, který se stal také jejím prvním předsedou. Posláním AS je být někým, kdo je tu pro spisovatelstvo a jeho práva – vystupovat za ně navenek vůči různým institucím, sdílet navzájem profesní zkušenosti, ale také třeba poskytovat právní servis.

Nedávno jste publikovali výsledky průzkumu „Jsou rezidence skutečným nástrojem podpory spisovatelstva?“ Jaký byl hlavní cíl tohoto výzkumu a proč vznikl právě teď?

Poté, co členka našeho výboru dostala Cenu literární kritiky a možnost v rámci tohoto ocenění odjet na rezidenci, se ukázalo, že to pro ni z různých důvodů není možné. Položili jsme si tedy otázku, zda je forma rezidence v takovéto podobě něco, co autorstvu vyhovuje a bere v potaz jejich reálnou situaci, kdy si často autoři a autorky nemohou dovolit vyjet buď kvůli práci nebo rodině. Chtěli jsme tedy získat konkrétní data a názor autorstva a díky tomu informace, které můžeme sdílet s institucemi, a pokusit se tak najít nějaký průsečík, který by lépe reflektoval potřeby autorek a autorů. Rezidence samy o sobě nejsou špatná věc a nejsou úplně špatně nastavené, jen se v současné době ukazuje, že je potřeba dělat kroky, které povedou k větší inkluzivitě.

Co pro autorstvo rezidence reálně znamenají a v čem jsou pro ně největším přínosem?

Odjet na rezidenci znamená pro většinu spisovatelstva možnost konečně se věnovat pouze psaní – ať už psaní samotnému, rešerši k tématu, o němž hodlají psát, inspiraci na místě či čemukoli jinému. Ukazuje se, že toto vytržení z běžného chodu života bývá pro spisovatelskou práci neobyčejně plodné. Kromě toho literární rezidence mívá dopad i lokální – spisovatel*ka může mít v místě rezidence autorské čtení, hovořit do médií, navštívit místní kulturní centrum či školu, mnohdy o daném místě dokonce něco napíše, a tak dojde k vzájemnému obohacení mezi místními a rezidentem*kou.

Jaké jsou dnes typické podmínky rezidenčních pobytů v Česku a v čem jsou pro autorstvo limitující?

Jednoduše řečeno: odjet na určitou dobu na určité místo, což si ale v době prekarizovaných pracovních úvazků ne každý může dovolit, zvlášť pokud nehodláte veškerou pracovní dovolenou, respektive „volný čas“ věnovat psaní. Limitující je často také to, že pobyt málokdy počítá s přerušením či spolupobýváním rodiny. To se ale může změnit, pokud budeme různé alternativy rezidencí pojmenovávat a prosazovat, místo abychom přijímali status quo s tím, že to „prostě nejde“. Dalším aspektem je otázka, kdo je na rezidence zván. Lze si povšimnout jisté pravidelnosti ve výběru autorek a autorů, což je ovlivněno konkrétními komisemi, kde často dlouhodobě zasedají titíž vybírající, kteří mají poměrně rigidně stanovená výběrová kritéria a otázku inkluzivity explicitně (zatím) nereflektují, rezidence se málokdy udělují těm, kteří by měli dostat šanci takříkajíc „v klidu psát“. Mnohem častěji tuto příležitost dostává etablované spisovatelstvo.

Výzkum ukazuje, že největší překážkou jsou rodinné závazky, hlavně péče o děti. Jaké vidíte možnosti, jak tuto bariéru odstranit?

Situace každého autora*ky je jiná, a proto se k ní musí přistupovat, pokud možno, individuálně. Není tak těžké autorstvo oslovit a zeptat se, co by bylo potřeba zařídit, aby se rezidence bylo možné účastnit – pro někoho to může být možnost přerušení rezidence, pro někoho jiného příplatek na hlídání dítěte či dětí na místě nebo možnost spolupobývání někoho, kdo část dne pečuje o potomky. V zahraničí například existují rezidence, které jsou rodinným pobytům přizpůsobené. Základem je samozřejmě důstojný finanční příspěvek spojený s rezidencí.

Myslíte si, že by pomohlo nabídnout flexibilnější délku a formáty rezidenčních pobytů?

Ano. Flexibilnější délka je jeden z konkrétních nápadů, který se objevil v odpovědích na otázku „Co by vám pomohlo účastnit se rezidencí?“. Stejně jako konkrétní potřeba rodinných rezidenčních pobytů. Letos České literární centrum vypsalo už dvě rezidence pro autorstvo v doprovodu rodinných příslušníků. Jsme ve výboru zvědavé, kolik lidí se přihlásí a jak to případně ovlivní situaci s dostupností rezidencí obecně.  

Proč je pro většinu autorstva tak zásadní lokalita rezidence?

Místo a prostředí, ve kterém autorstvo pracuje nad projektem, zásadně ovlivňuje výsledky tvorby. Odjet na rezidenci znamená změnit své okolí. Můžeme si představit, že člověk z velkoměsta, který má doma velkou rodinu a nemá místo na klidné psaní, bude mít největší radost z rezidence v klášteře na vesnici. Ale například někdo jiný může doma psát v úplném klidu a během rezidence je pro něj/ni zásadní výměna zkušeností, inspirace, setkávání se s jiným umělectvem, protože to je to, díky čemu může psát, proto spíš vyrazí na rezidenci do většího města.   

Odmítli jste někdy rezidenci z podobných důvodů?

Jedna z členek našeho výboru byla nucena odmítnout zahraniční rezidenci z toho důvodu, že jí bylo řečeno, že vzhledem k tenkým zdem by pobyt její rodiny v místě rezidence delší než týden příliš narušoval klid jiných autorů*ek nutný pro tvorbu.

Jak se podle vás situace kolem podpory autorstva a rezidencí v Česku v posledních letech vyvíjí – zlepšila se? Např. dle slov Petra Borkovce zcela zásadně.

Záleží, jaká „poslední léta“ máte na mysli. Situace se samozřejmě od 90. let zlepšila, a to i díky záslužné práci Českého literárního centra, ovšem to se zabývá spíše vývozem české literatury do zahraničí. S ohledem na nepovedený status umělce a data, která jsme díky dotazníku získali, a na to, čím žije a o čem skutečně přemýšlí české autorstvo, je podle všeho nutné, aby se udělaly další kroky, které spisovatelstvu usnadní práci. Pro někoho se situace zlepšila zásadně, jiný autor*ka nikdy na žádnou rezidenci nebyl přijat a neví vlastně proč.

Jakou roli mají rezidence v českém literárním prostředí, kde se většina autorstva psaním neuživí?

Jedná se především o to, že se mohou autorky a autoři v klidu soustředit na svou tvorbu, a v neposlední řadě jde o kulturní výměnu. Poznáte nové lidi, poznáte kontext, co se kde píše, jak se přemýšlí o literatuře jinde. Každý výjezd je pro autorstvo přínosný, protože zároveň získá odstup od svého psaní a nový pohled. Existují autoři*ky, kteří jezdí na rezidence a jejich psaní tím získalo kosmopolitnější rozměr.

Jak lze zajistit větší diverzitu autorek a autorů vybíraných na rezidence, když respondentky a respondenti vnímají opakující se „typy“?

Posílání autorů*ek na rezidence je i strategická záležitost, kdy se posuzuje vícero aspektů, jedním z nich je, co se instituci, která vás pošle ven, vrátí zpátky. Opakující se typy mohou nastat tím, že buď ti, kdo vybírají, ví, co čekat, nebo chtějí podporovat určitý typ literatury. Možným řešením by bylo zveřejnit kritéria, podle jakých se spisovatelé*ky vybírají, nebo zavést rezidenci, kde se cíleně podporují například debutanti s rozepsaným rukopisem či autoři*ky druhých knih a tak podobně.

Měla by se „rezidence doma“ stát oficiální součástí systému podpory literární činnosti a kam by se měl celý systém rezidencí do budoucna vyvíjet?

Rezidence doma by asi měla spíše podobu stipendia. Možným řešením je dostupnější udělování stipendií, což se s nepovedeným statusem umělce komplikuje. Autoři by neměli být neustále limitovaní tisícerem podmínek, za kterých se jim umožní pracovat. Jestli tím myslíte opravdu doma jako doma, pak to není rezidence, protože rezidence znamená především i mentální odpočinek.

Foto: David Konečný
Autorky rozhovoru: Karolína Tomečková, Veronika Bartošová

Foto: Ester Anna Žalmanová

Mezinárodní knižní veletrh ve Frankfurtu nad Mohanem se uskuteční od 7. do 11. října 2026. Národní stánek České republiky je organizován z pověření Ministerstva kultury ČR Moravskou zemskou knihovnou v Brně.

Termín pro dodání závazných přihlášek je pátek 27. února 2026.

V případě zájmu o přihlášení vyplňte formulář, kde najdete také více informací.

Kritéria pro výběr účasti na národním stánku:

• Mezinárodní ocenění autorstva nebo knihy
• Národní ocenění autorstva nebo knihy 
• Grantová podpora
• Aktivita nakladatelství v prodeji autorských práv do zahraničí
• Účast nakladatelství na národním stánku FBM 2026

O finálním výběru do národní kolekce rozhoduje Dramaturgická rada projektu Czechia 2026 na základě relevance produkce nakladatelství a shody s alespoň dvěmi kritérii pro výběr.

Ohledně výsledku rozhodnutí o akceptaci přihlášky budete vyrozuměni počátkem dubna 2026.

Kontakt:

Ing. Martina Bartoňová
Moravská zemská knihovna v Brně
E-mail: martina.bartonova@mzk.cz

České literární centrum vyhlašuje v rámci přípravy na hostování program na podporu účasti literárních překladatelů a překladatelek z českého jazyka na Frankfurtském knižním veletrhu 2026.

Cílem programu je umožnit překladatelkám a překladatelům mimo německojazyčnou oblast seznámit se s aktuální českou produkcí a s knihami, které uspěly na německojazyčném trhu, a zúčastnit se odborného programu veletrhu.

Podmínky:

• český nebo anglický jazyk na komunikativní úrovni
• nejméně jeden již vydaný literární překlad z češtiny do jiného než německého jazyka
• účast na Frankfurtském knižním veletrhu ve dnech 7.–⁠⁠⁠11. 10. 2026 po dobu minimálně 3 dnů

Vybrané překladatelstvo získá příspěvek na:

• dopravu do Frankfurtu nad Mohanem a zpět
• ubytování na min. 2 noci
• nákup vstupenky na veletrh

Maximální výše příspěvku:

• 800 EUR (popř. 20 000 Kč, pakliže žadatel má jiný než eurový účet)

Poskytnutý příspěvek není předmětem DPH.

Online přihlašovací formulář je dostupný zde.

Uzávěrka pro zaslání žádostí: 28. 2. 2026

Žádosti posuzuje komise Czechia 2026 složená ze členek a členů Dramaturgické rady projektu, která dává MZK doporučení k poskytnutí podpory.

Bude-li žadatelce či žadateli podpora přiznána, obdrží ji zpětně na základě předložení:

• krátké závěrečné zprávy, která bude obsahovat stručný popis účasti žadatele/žadatelky na FBM 2026 po dobu min. 3 dnů a popis využití přidělených prostředků
• vstupenky na jméno žadatele/žadatelky na dobu min. 3 dnů trvání veletrhu

Soutěž probíhá mimo území Česka a je organizovaná prostřednictvím zahraniční sítě Českých center a zastupitelských úřadů ČR. Je určena pro zahraniční překladatelstvo, bohemistky a bohemisty či kohokoliv s náklonností k češtině a překladatelství bez vydaného knižního překladu (oblast krásné literatury). Účastnictvo soutěže překládá ucelený text současného českého autora o rozsahu do 12 normostran z knihy vydané v roce 2025 v Česku, kterou vybrala odborná porota v Česku nominovaná ČLC a ČC. Do soutěže nelze přijmout již veřejně publikované překlady textu díla.

Odborná porota vybrala úryvek z knihy Eliho Beneše: Všechno bude super (nakl. Argo, 2025). Uzávěrka pro zaslání překladů je 31. 3. 2026.

Více se o podmínkách, harmonogramu i ocenění dočtete na webu Českých center.

Proč jste se přihlásil do výběrového řízení? Čím vás výzva zaujala?

Na výzvu jsem narazil na sociálních sítích a samozřejmě mě to hned chytlo. Vymýšlet krátký spot podle vlastního námětu, navíc s tak zajímavým tématem, to se nestává často. Většinou jsou zadání u podobných projektů velmi striktní a konkrétní, často až suchopárná. Tady už samotný název „Česko: země na pobřeží“ otevíral dveře spoustě nápadů.

Jak vznikal váš nápad? Co bylo prvotním impulsem?

Mým záměrem bylo vytvořit krátké video, které vzdá hold české literatuře, bude reflektovat zmíněné téma „pobřeží literatury“ a zároveň nebude příliš popisné a konkrétní. Lákalo mě soustředit se více na pocitové vyznění spotu než na odvyprávění minipříběhu s překvapivou pointou. Napadlo mě, že nebudu hledat zástupné symboly pro něco specificky českého v naší literatuře, ale bude vhodnější se soustředit na zobrazení „radosti z tvorby a ze samotného psaní a hledání nápadů“. Chtěl jsem, aby byl spot především hravý. To mě postupně v myšlenkách zavedlo k dadaismu a k době českého poetismu dvacátých let dvacátého století, kdy byla důležitá také obrazová hra s písmem a slovy. Zapadalo to naráz do zamýšleného technického zpracování formou animované koláže.

Na vašem návrhu nás zaujala výrazná práce s animací a koláží. Jak jste se k tomuto stylu ve své tvorbě dopracoval?

Je pravda, že určitou formu koláže používám často. Baví mě to už v samotné fázi přípravy, protože tahle forma zpracování automaticky vnáší do práce hravost. Dalším významným aspektem je rychlost zpracování. Pracuji i jako reklamní režisér a výtvarník a v drtivé většině případů je rychlost a efektivita to, co udává směr. Pro mě je ale vždy na prvním místě výsledný vizuál a technika koláže mi umožňuje skloubit obojí, tedy rychlost i důraz na detail.

Co všechno – jaké symboly, detaily nebo metafory – jste do videospotu zakódoval?

Spot je pomyslně rozdělen do tří částí. Nejdříve prolétáme okolo historických postav, které nám v rychlosti připomenou, že „je na co navazovat“. Následně se přesuneme do imaginativních světů, z kterých lze čerpat další a další nové náměty. A všechny nápady si nakonec najdou svého spokojeného čtenáře.

Pozorný divák určitě najde mnoho různých detailů, které vycházejí z konkrétních předobrazů. Ale cílem bylo pohybovat se na hraně surreálna a to hlavní bylo, aby spot předával „radost z tvorby“.

Použil jste při tvorbě videospotu nějaké nástroje umělé inteligence? Pokud ano, jakým způsobem?

Takzvaná „umělá inteligence“ už se v softwarech, které využívám pro práci, objevuje poměrně dlouhou dobu. Teď je ovšem uživatelsky mnohem přístupnější a je snadné ji běžně využívat. A já to jen vítám, protože jako autor cítím naráz mnohem více tvůrčí svobody. Například u animace se výrazně zrychlují procesy výroby. Rutinní úkony, nad kterými bylo potřeba otrocky sedět dlouhé hodiny, se teď dají zvládnout mnohonásobně rychleji. To vám uvolní ruce a můžete se více věnovat kreativní stránce.

Výtvarná stránka spotu je založena na koláži. V takovém případě je důležité udržet nějakou obrazovou kontinuitu, aby na sebe jednotlivé výjevy navazovaly například stylem kresby. Právě v tomhle případě hodně pomohla právě „umělá inteligence“, díky které bylo možné jednoduše sladit všechny detaily.

Co byla největší výzva při tvorbě?

I když se to nezdá, 2 minuty je pro podobný formát poměrně dlouhá stopáž. Je složité seskládat jednotlivé střípky tak, abyste udrželi divákovu absolutní pozornost po celou dobu. O to víc, když nevyprávíte konkrétní příběh s pointou. Doufám, že se nám společně podařilo vytvořit video, které zaujme.

Jak probíhala spolupráce s týmem. Ovlivnil někdo zásadně výslednou podobu?

Spolupráce s týmem Czechia byla velmi příjemná. Já jsem autor, který si velmi rád nechá poradit a který rád konzultuje všechny detaily a nápady v širším kolektivu. Uvítal jsem konzultování jednotlivých nápadů ve všech fázích výroby spotu a také si velmi cením volného tvůrčího prostoru, který jsem dostal.

Významnou roli ve spotu hraje i zvuková linka. Jak vznikala hudba a proč jste se rozhodl pro voiceover Stanislavy Jachnické?

Hudební a zvukovou složku pro spot vytvořil skladatel Michal Pajdiak. S Michalem se známe delší čas a často spolupracujeme. Líbí se mi jeho variabilita. Pokaždé dokáže přijít s něčím novým a pro každé zadání hledá nové cesty. To mi vyhovuje, protože přesně tak uvažuji i já. Projekt od projektu hledám nové způsoby zpracování a cesty, které jsem ještě neprozkoumal.

Co se týká voiceoveru, chtěl jsem, aby finální rytmickou hudbu doplnil znělý, výrazný hlas, který působí vyzrále, ale přitom ne staře. Michal přišel ihned s nápadem vyzkoušet Stanislavu Jachnickou, se kterou už pracoval. A byla to správná volba. Ženský hlas navíc myslím dobře vyvažuje to množství mužských postav, které se ve spotu objevují.

Čtete? Jaké autory či autorky ze spotu nebo mimo něj máte rád?

Baví mě hodně biografické romány i fiktivní literatura. Aktuálně jsem nadšeně přečetl Letorosty samomluv od Pavla Kohouta a teď mě baví paměti režiséra Wernera Herzoga – Každý za sebe a Bůh proti všem. A na poličce mám v pořadníku povídkovou knihu Smrt staré Maši od Vratislava Maňáka. Jinak, z klasických českých autorů mám v oblibě například Ladislava Fukse. Jeho novela Obraz Martina Blaskowitze je pro mě malý osobní objev.

A protože nemám často prostor sednout si někam s knihou, při práci hodně poslouchám audioknihy. Pokud mám zrovna na pořadu dne nějakou výtvarnou činnost, skvěle se u toho tvoří. Nejraději si vybírám něco „ze školních čítanek“, k čemu jsem se během studia nedostal. Nedávno mě nadchl například skvěle načtený Márquez (Sto roků samoty) nebo Kladivo na čarodějnice Václava Kaplického.

Budete přípravy na Frankfurtský veletrh sledovat i nadále?

Samozřejmě. Na sociálních sítích teď sleduji aktuality a zajímavé rozhovory s tvůrci. Těší mě, že je Česká republika čestným hostem mezinárodně tak významné akce a jsem rád, že díky spotu toho můžu být maličkou součástí.

Rozhovor s Jakubem Kouřilem vedla Karolína Tomečková.

Foto: Natalia Reich

Druhá polovina února 2026: Dramaturgická rada projektu CZECHIA 2026 dle kritérií, která byla stanovena na jeho začátku, vybere autorky a autory, jež navrhne k účasti v rámci oficiálního programu Frankfurtského knižního veletrhu. Výběr proběhne na základě podkladů o přeložených knihách z databáze Svazu německých knihkupců a nakladatelů, seznamu knih podpořených ministerstvem kultury v rámci programu na podporu překladů a z dalších našich zdrojů. 

Březen 2026: Vybrané autorky, autory a jejich nakladatelství kontaktujeme interně napřímo ohledně možnosti a potvrzení účasti a prezentace

Duben 2026: Interní komunikace s potvrzenými autorkami a autory týkající se jejich pobytu, programu, prezentace jejich knih i propagace jejich účasti

Květen 2026: Pokud vše půjde dle plánu, v rámci veletrhu Svět knihy oficiálně zveřejníme finální jména, kdo a s jakými knihami se letošního Frankfurtského knižního veletrhu zúčastní. Rádi bychom také veřejně představili podobu národního pavilonu, který se stane jádrem prezentace České republiky, i další informace k programu

Červen 2026: Představení zúčastněných autorek a autorů, podoby pavilonu i dalších informací ve Frankfurtu a Berlíně německojazyčným médiím a tedy i zahraniční veřejnosti

Červenec–září 2026: Detailní příprava programu a pobytu autorek a autorů ve spolupráci s jejich českými i zahraničními nakladatelstvími

7.–11. října 2026: Účast a program na Frankfurtském knižním veletrhu

Pokud by vás zajímalo cokoli dalšího, o čem zde nepíšeme, obraťte se na nás e-mailem: info@czechia2026.cz.