České literární centrum (dále ČLC), sekce Moravské zemské knihovny v Brně (dále MZK), ve spolupráci s městem Mikulov a Mikulovskou rozvojovou s.r.o., vyhlašuje v souvislosti s přípravou prezentace české literatury v rámci hostování CZECHIA na Frankfurtském knižním veletrhu 2026 a během doprovodného programu Roku české kultury v německy mluvících zemích, výběrové řízení na celkem čtyři tvůrčí rezidenční pobyty v Mikulově.

Jedná se o 4týdenní rezidenční pobyty:

• pro spisovatelky a spisovatele píšící v oblasti prózy, literatury pro děti a mládež, poezie, literatury faktu a dalších literárních forem a žánrů,
• pro ilustrátorky a ilustrátory, tvůrce a tvůrkyně autorských knih a komiksu.

Cílem těchto tvůrčích pobytů je poskytnout prostor k soustředěné a kreativní práci v inspirativním prostředí jižní Moravy. Minimálně dvě rezidence budou poskytnuty začínajícím autorům a autorkám, kteří mají dosud publikované 1 až 2 knihy.

Rezidentům a rezidentkám bude poskytnuté stipendium ve výši 40 000 Kč na měsíc a ubytování v rezidenčním bytě v centru Mikulova na Kostelním náměstí. Jedná se o zařízený byt 1+1, s vlastní kuchyní a koupelnou. Byt není bezbariérový.

Autorky a autoři, jimž bude stipendium udělené, se zavazují během rezidenčního pobytu zpracovat literární výstup v libovolném formátu a délce reflektující jejich pobyt nebo jinak související s Mikulovem pro PR účely města Mikulov. Dále mohou být v návaznosti na podaný projekt vyzvaní k vystoupení na jedné literární akci v Mikulově, ke které je vyzve Mikulovská rozvojová s.r.o., a setkání se studujícími Gymnázia Mikulov.

V případě, že tomu nebrání smluvní podmínky mezi autorem/autorkou a nakladatelstvím, měla by publikace, na níž autor/autorka během rezidenčního pobytu pracovali, být v tiráži (příp. za článkem apod.) opatřená poznámkou „Kniha/text/článek vznikl/a s podporou Českého literárního centra, sekce Moravské zemské knihovny v Brně, a města Mikulov během rezidenčního pobytu v Mikulově, který se uskutečnil v rámci příprav na hostování CZECHIA na Frankfurtském knižním veletrhu 2026.“

Místo: Mikulov

Délka pobytu: 4 týdny

Termíny pobytů: březen, duben, červenec, srpen, říjen, listopad 2026

Termín pro podání přihlášky: 31. října 2025

Dokumenty pro přihlášení:

• vyplněný přihlašovací formulář

Podmínky vyhlašovatele jsou uvedené v přihlašovacím formuláři, který je nedílnou součástí tohoto výběrového řízení, a jsou pro žadatele/žadatelky závazné.

Případné dotazy posílejte na adresu residencies@czechlit.cz. S dotazy se na nás můžete obrátit také telefonicky na čísle +420 770 134 755.

Jak vzniká a probíhá spolupráce mezi autorstvem a agentkou?

Nezávislý agent má větší volnost při výběru autorů, se kterými chce spolupracovat, než manažer zahraničních práv, který se drží jen produkce svého nakladatelství. Agent pak informuje autora, v jakých zemích a u kterých nakladatelství je zájem o jeho dílo a jaké podmínky se nabízejí. Autor se může zapojit do výběru překladatele nebo schvalování obálky, a když se objeví nějaké překladatelské oříšky, může ho překladatel přímo kontaktovat

Co je podle vás nejdůležitější pro úspěch ve vaší profesi literární agentky?

Skvělý agent by měl být komunikativní, diplomatický, dobře organizovaný a spolehlivý. Musí mít přehled o české i zahraniční literární scéně, vědět, co je momentálně v kurzu, a trefit se do vkusu nakladatelů – tedy umět nabídku přesně zacílit, vzbudit zájem a o něj se následně starat, připomínat se a vždy podat pomocnou ruku. Navíc by měl být vášnivým čtenářem, aby svou lásku k textům dokázal přenést i na ostatní.

Každému autorovi je potřeba připravit kvalitní anglické materiály a propagační sheety, včetně přeložených ukázek textu. K tomu se mohou přidat údaje o prodaných právech, oceněních nebo úspěchu knihy na trhu v číslech – pokud jsou tyto informace relevantní i pro zahraniční trh.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Konkrétně já se agentážní činnosti na plný úvazek nevěnuju, mám v nakladatelství i jiné agendy. Každému autorovi je potřeba připravit kvalitní anglické materiály a propagační sheety, včetně přeložených ukázek textu. Základem je podat jasné a stručné informace o textu i autorovi. K tomu se mohou přidat údaje o prodaných právech, oceněních nebo úspěchu knihy na trhu v číslech – pokud jsou tyto informace relevantní i pro zahraniční trh.

Foto: Jitka Hanušová

V poslední době roste zájem o ženskou perspektivu, feministická témata a otázky spojené s genderem

Čím umí čeští autoři a autorky nejvíce zaujmout v zahraničí a co jim naopak bývá největší překážkou při prodeji práv?

Máme dlouhou tradici kvalitní české prózy a literatury. Velká jména jako Hrabal, Kundera, Škvorecký, Čapek, Klíma, Lustig a Topol jsou v zahraničí velmi dobře známá a pořád rezonují. Česká literatura pořád něco znamená a když se o ni správně staráme, její obraz se může ještě zlepšit. Česká literatura není masovým produktem, jako jsou knihy americké či britské produkce nebo severské detektivky, důraz na „jinakost“ tedy může být klíčový. Jednou z překážek je ale nedostatek překladatelů, kteří by češtinu ovládali na takové úrovni. V některých zemích je snad jen jeden, anebo vůbec žádný.

Když se ohlédnete za posledními roky, jaké trendy sledujete v zájmu o českou literaturu? Mění se to, co zahraniční nakladatelství hledají?

V poslední době roste zájem o ženskou perspektivu, feministická témata a otázky spojené s genderem. Stejně tak se prosazují ženské autorky, které se věnují historické paměti Česka – díky silným ženským postavám a příběhům mají jejich knihy velký osobní i společenský dopad. Česká ilustrátorská škola si drží vysokou prestiž a pravidelně získává ocenění, například na boloňském veletrhu. Komiksy a grafické romány pak představují zajímavý exportní artikl, mezi nimiž vynikají díla Kateřiny Čupové, Štěpánky Jislové a Vojtěcha Maška.

Cítíte, že je o českou literaturu větší zájem v souvislosti s chystaným hostováním Česka na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2026? Jak by se dala tato událost podle vás co nejlépe využít?

Ano, řekla bych, že zájem narůstá. Podobně jako čeští nakladatelé chystají vždy alespoň jednu knihu hostující země na Světě knihy, němečtí nakladatelé se snaží najít tu svou, která by jim nejlépe seděla do portfolia. Pro české autory je to obrovská příležitost – během pár dní se dostanou na veletrhu do povědomí mezinárodního publika, které jinde jen tak nenajdete. I když hned nedojde k prodeji práv, jejich jména zůstanou „v oběhu“ a šance na úspěch se může objevit za rok či dva. Proto je důležité pokračovat v úsilí i po veletrhu a neustále budovat povědomí o české literární scéně.

Jak velkou roli hraje osobní networking na knižních veletrzích? Může dnes literární agentka uspět i bez pravidelné účasti na těchto akcích?

Osobní kontakt otevírá dveře, které email nikdy neotevře. Když si nakladatel zapamatuje agenta nebo nakladatelství díky jasné koncepci a produkci, která mu sedne, česká kniha má mnohem větší šanci. Nezapadne totiž mezi hromadou follow-upů po veletrhu, a potenciální nakladatel se k ní tak bude chtít vrátit a znovu si ji promyslet.

Práce literárního agenta je hodně o trpělivosti

Jak důležitá je pro úspěšný prodej české knihy její předchozí mediální a čtenářská odezva v Česku? Přihlíží k tomu zahraniční nakladatelství, nebo je pro ně klíčové něco jiného?

Mediální a čtenářská odezva v Česku má velký význam. Když se kniha několikrát dotiskne nebo rychle vyprodá, vypadá to sice skvěle, ale agent se musí spoléhat jen na čísla, která mají váhu i v zahraničí – bestseller se totiž podle země počítá jinak. Často se nechávají překládat tzv. „výkřiky“, tedy úryvky z recenzí, a důležité jsou také shortlisty a nominace na literární ceny.

Můžete se podělit o konkrétní příběh, kdy se podařilo české knize uspět na zahraničním trhu? Co bylo klíčové pro její úspěch?

V Argu nejvíc zazářila Teorie podivnosti od Pavly Horákové, která v roce 2019 získala Magnesii Literu za prózu. Práva se pak prodala do 12 zemí. Hlavní devízou knihy je jemný chytrý humor a schopnost nahlížet každodennost z nečekaných úhlů. Kniha tematizuje podivnosti, opakování, náhody a má i filozofický rozměr. Jazyk je bohatý, kultivovaný, chytrý a přitom snadno čtivý. Pavla Horáková na zahraničních akcích a veletrzích působí profesionálně, reaguje rychle a její angličtina je na výborné úrovni.

Momentálně slaví úspěch kniha Život po Kafkovi od Magdalény Platzové – a to nejen díky kafkovskému výročí z minulého roku. Kniha byla v užší nominaci na Cenu Magnesia Litera v roce 2023, práva se prodala do 10 zemí a je k dispozici i anglický překlad. Zaujme čtenáře nejen svým kafkovským tématem a příběhem osudu Felice Bauerové, ale také středoevropskou reflexí paměti a osudů žen v dějinách. Tematizuje pojmy Mitteleuropy, exilu, traumatu a identity, čímž se stává kosmopolitní v tom nejlepším slova smyslu.

Aktuálně k celkovému úspěchu české literatury v zahraničí přispěla kniha Rozložíš paměť od Marka Torčíka, která získala Magnesii Literu za prózu (2024) a Cenu Jiřího Ortena. Díky tématům jako queer problematika a rodinné trauma má kniha osobní hloubku. Není patetická, ale bolestivě pravdivá – čtenáři se s jejím příběhem snadno ztotožní. Ačkoliv je pevně zakořeněná v české realitě, rozebírá univerzální otázky, jako jsou rodina, paměť, ticho, zrada, nemoc, bolest i uzdravení. Knihu do zahraničí úspěšně prosadila manažerka zahraničních práv Pavlína Juračková z Paseky.

Jak se vypořádáváte s neúspěchy nebo obtížemi v procesu prodeje práv?

Práce literárního agenta je hodně o trpělivosti. Nakladatelé a editoři si často berou měsíce na posouzení rukopisu, zatímco agent mezitím jen čeká a připomíná se. První odmítnutí neznamená konec – agent hledá dál, oslovuje další země a nakladatelství. Někdy je prostě potřeba počkat, až autor vytvoří další text, zviditelní se doma, získá cenu nebo vyjde překlad v jiné zemi (například v angličtině, němčině či francouzštině), aby ho mohlo posoudit více nakladatelských redaktorů. Je to prostě běh na dlouhou trať.

Autorem úvodní fotografie je Jan Křikava. Rozhovor s literární agentkou Veronikou Chaloupkovou vedla Karolína Tomečková.

V souvislosti s přípravou prezentace české literatury v rámci hostování CZECHIA na Frankfurtském knižním veletrhu 2026 a během doprovodného Roku české kultury v německy mluvících zemích, vyhlašuje České literární centrum (ČLC), sekce Moravské zemské knihovny (MZK), program na podporu výjezdů spojených s účastí českých autorů a autorek na literárních akcích v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku.

O podporu výjezdu může žádat:

• osoba organizující akce¹,
• čeští autoři a autorky²,
• překladatelky a překladatelé z češtiny.

Autorky/autoři a překladatelé/překladatelky z češtiny mohou zároveň požádat o podporu výjezdů spojených s jejich profesionalizací (návštěva veletrhů, festivalů a dalších kulturních akcí, případně profesní schůzky se zahraničními nakladatelstvími apod.)

Termín pro uzávěrku podávání žádostí na období od 1. 1. 2026 do 30. 6. 2026 je 31. 10. 2025.

Jednotlivé žádosti posuzuje komise mobility ČLC, která určuje výši podpory a dává doporučení MZK k poskytnutí podpory. Podrobné informace, včetně podmínek a povinných přihlašovacích formulářů, žádostí naleznete zde.

Tak jako v minulých letech, i letos nadále platí možnost žádat o podporu výjezdů také do jiných jazykových teritorií.

1. Organizující osobou akce může být fyzická osoba, literární festival, nakladatelství či jiné kulturní instituce. ↩︎
2. Spisovatelka či spisovatel píšící v oblasti prózy, literatury pro děti a mládež, poezie, literatury faktu a dalších žánrů, a rovněž ilustrátor či ilustrátorka. ↩︎

Máme radost! O propagaci české literatury v německojazyčných zemích v rámci čestného hostování Česka na Frankfurtském knižním veletrhu 2026, předcházejícím Roku české kultury a na dalších mezinárodních akcích, se postará zkušená agentura Literaturtest z Berlína. Spolupráce vzešla z otevřené veřejné soutěže.

Plánujeme společně nejen klasické tiskové zprávy nebo rozhovory s autorkami a autory do médií, ale i press tripy, tiskové konference, informace na sociálních sítích, na německojazyčném webu a další akce. Tak, aby se dostalo české literatuře v zahraničí pozornosti, kterou si zaslouží. Agentura Literaturtest má rozsáhlé a dlouholeté zkušenosti z knižního a kulturního PR včetně úspěšné spolupráce s Norskem a Slovinskem – čestnými hosty Frankfurter Buchmesse 2019 a 2023.

Mikulvov

Když se ocitnu na novém místě, žiju prvních pár hodin s těmi, které zahlédnu z okna provizorního domova. Dost možná, že pozorovaní o tom nemají nejmenší tušení. A nejspíš pro tu letmost spatřím ty, co vstoupí do mého života, se zvláštní intenzitou.
Aspoň tak se mi to přihodilo v Mikulově.
Dokonalý městský spisovatelský byt k dokončení divadelní hry; tiché večerní ponoření do práce a šumění hlasů z Kostelního náměstí. Zvony svatého Václava přestávají po sedmé odbíjet, turisti se vytrácí, kolem půlnoci usínám.  
A v tom zaslechnu ten hlas.
Vyskočím k oknu a spatřím ho v osvětlení pouliční lampy: na náměstí postává starší muž v rybářském, opírá se okolo a hřímá do ticha: „Holka modrooká nesedávej u potoka“. Pak vzhlédne k oknu mé pozorovatelny, upře na mě ostrý pohled (zdá se mi to, nebo mu oči svítí v noci jako kocourovi?) a zakřičí: „Armáda sem přinde, brzo sem přinde armáda, všecko tady bude armády!“ Tohle zaklínadlo mě zneklidní, schovám se za závěs a když znovu vykouknu, muž si mě nevšímá.
Začíná slejvák.
A ráno je po dešti.
Věštění nočního opilce. Nezdálo se mi?  Z okna pozoruju už zase jen mírumilovné turisty, ne davy; spíš hloučky a dvojice, co si fotí kostel.
Napadne mě hrát s turisty takovou hru. Schovaná za oknem si jako neškodná sniperka fotím turisty, co si fotí kostelní věž, a tak zatímco oni objektivem kamer míří přitom přímo na mě, sedící u stolu za oknem, fotím je, jak si fotí věž. Takže budou mít turisti fotky věže s malou hlavičkou osoby, co provedla něco lehounce podvratného a tím navždy vstoupila do jejich životů, nebo aspoň do okamžiku, než fotky pohltí delete a koš a definitivní delete…
Po týdnech strávených v mikulovské rezidenci mám pěknou sbírečku turistů a jednoho městského policajta, který z nepochopitelného důvodu místo dveřmi vycházel na ulici ze své kanceláře oknem v přízemí.
Nikdo z pozorovaných mě ovšem nezaujal tolik jako muž s kolem v rybářském, kterého jsem z nepochopitelných důvodů vyfotit nedokázala. Ne že by se mi později nezjevoval, dokonce hřímal naprosto stejné zaklínadlo, ale kdykoliv jsem ho chtěla vyfotit, něco mi do toho vlezlo: telefon od mámy, komár na předloktí, vroucí voda na čaj.  Zkrátka – ten muž byl nezachytitelný.
Dopisovala jsem poslední věty divadelní hry:
Nevím, odkud jsme a proč.
Melodram je mrtvola, promiň, to byl žert.
Nedopusť mrtvolo, aby tě zabily drony.
a chystala se na cestu do Lvova.

Foto: Dora Kaprálová

V první lvovské noci se mi o něm zdálo znovu… o mikulovském muži v rybářském. A sen to byl tak intenzivní, až jsem se leknutím vzbudila, vykoukla lucidně z okna a zahlédla ho kolem šesté ranní ve Lvově… holka modrooká nesedávej u potoka.
O hodinu později se město rozbzučelo, bylo krásně, Lvov v letním pohybu, zdánlivý klid a pak, pak udeřila devátá a nastal ten okamžik:
Слава Україні! Героям слава! minuta ticha za padlé hrdiny, zvony a nekonečný smutek.
Smutek z okna provizorního domova.

Je to tak. Ještě pořád o Lvově nedokážu nic kloudného napsat. Když se o to pokouším, vychází mi z toho jen nanicovaté žížaly, slova se kroutí a pateticky mlží, jsou ubohá a nemotorná.
Poslední dny myslím navíc na neznámou charkovskou čtenářku, která napsala v reakci na jednu českou knihu o válečném Charkovu: Když se ruiny stávají pozadím pro cizí fantazie a bolest milionů lidí je jen nástrojem „emocionální hloubky“, pak se umění mění v pohrdání.
Uctít padlé. Uctít je. To jediné mi hučí v hlavě beze studu.

Turisté se pod okny Kostelního náměstí prochází v Mikulově dál o deváté ráno jakoby nic.
Rybář věští nočním zpěvem, že armáda sem přinde.
Nechceme si to připustit, ještě pořád ne.
Mikulvov.

Úvodní fotografie: Ondřej Němec

Petro, co všechno děláte jako literární agentka?

Na začátek by bylo vhodné upřesnit, že nejsem literární agentka v pravém slova smyslu. V nakladatelství Labyrint pracuji jako editorka a vedle toho se věnuji nákupu a prodeji zahraničních licencí. Na mezinárodních veletrzích reprezentuji výhradně knižní tituly Labyrintu a Rakety, stejně tak v zahraničí hledám zajímavé tituly, které by mohlo naše nakladatelství vydat. V zahraniční se této pozici říká in-house foreign manager. Má práce spočívá především v komunikaci se zahraničními nakladateli a agenty, často i samotnými překladateli. Nejviditelnější část agentážní práce je účast na mezinárodních veletrzích. Nicméně většinu času mi zabere rutinní administrativa – rozesílání stovek nabídek e-mailem, příprava návrhů smluv, prodlužování stávajících smluv, pravidelné vyúčtování royalties¹, urgence, vyjednávání podoby konkrétní zahraniční adaptace a podobně.

Pro úspěch agentky či agenta je klíčová kombinace různých dovedností. O které konkrétně jde?

Trpělivost a empatie jsou klíčové vlastnosti každého literárního agenta. Proces prodeje licencí do zahraničí je extrémně zdlouhavý a jen velmi malé procento vyjednávání je zakončeno úspěšně podepsanou licenční smlouvou. Navíc, řekněme si upřímně, podepsaná licenční smlouva ještě nic neznamená. Až když si do poličky odložíte fyzickou kopii knihy v cizím jazyce, tak si můžete říct, že máte splněno. Celý tento proces trvá často několik let.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Realita malého nakladatelství je taková, že agendu literární agentky děláte ve chvíli, kdy vám na ni – vedle dalších povinností a rozpracovaných knižních projektů – zbývá čas. Nejintenzivněji se agentážní práci věnuji vždy pár týdnů před veletrhem a několik týdnů poté. Po zbytek roku průběžně, ale určitě ne každý den.

Chcete-li uspět v zahraničí, musíte do prezentace knihy investovat hodně peněz, energie a času

Jak může autor či autorka navázat spolupráci s literární agentkou? Jak takové partnerství obvykle vzniká a probíhá?

Jak jsem už zmínila, role in-house foreign managera je jiná než role literárního agenta. Já primárně komunikuji se zahraničními nakladateli, překladateli nebo agentem, který zahraničního nakladatele zastupuje. Autora samotného se snažím celým vyjednáváním a smluvním procesem nijak nezatěžovat, ani to není jeho role. Autora přizvu ke spolupráci až ve chvíli, kdy se zahraničním nakladatelem vyjednávám nestandardní smluvní podmínky nebo třeba adaptaci obálky, změny ilustrací nebo řešíme zásahy do původního textu. V těchto případech je názor autora klíčový a bez jeho souhlasu nemůžu ve vyjednávání pokračovat.

Když se zaměříme na české autorky a autory – co je jejich největší devízou a co naopak bývá překážkou při prodeji práv?

Zastupuji především dětské knihy a pak taky komiksy, takže můj pohled bude tímto výběrem zkreslený. Obecně je hlavní překážkou čeština. Jednoduše se nestane, že by si zahraniční nakladatel jen tak sám od sebe knihu přečetl nebo ji náhodou našel při cestách v knihkupectví. Chcete-li tedy uspět v zahraničí, musíte do prezentace knihy investovat hodně peněz, energie a času. Základem je připravit maketu nebo alespoň ukázku či dlouhou synopsi knihy v angličtině, případně v konkrétním jazyce dané destinace, a pak už „jen“ trpělivě obesílat stovky kontaktů a vyrazit na mezinárodní veletrhy.

S jakými konkrétními překážkami se setkáváte při prodeji práv k dětské literatuře?

U dětské literatury bývá obecně překážkou přílišná délka původního českého textu. Ta neodrazuje zahraniční nakladatele jen z důvodu vysokých produkčních nákladů, ale narážíme tady na zásadní kulturní odlišnosti a jiné čtecí návyky. V českých knihách pro nejmenší čtenáře bývá tradičně tolik textu, že ho má reálně problém učíst i desítileté dítě. Tím pak sekundárně narážíte na nesoulad mezi obsahem knihy, formou a zamýšlenou cílovou skupinou. Na to jsou zahraniční nakladatelé velmi citliví. Po textové stránce může být problémem nesrozumitelný humor nebo těžce přeložitelné idiomy, po vizuální stránce může být překážkou specifická fyziognomie tváře nebo zasazení do středoevropských reálií. Ale co jeden nakladatel může považovat za překážku, může jiný naopak vnímat jako obrovskou devízu a originalitu! Nelze to zobecnit.

Všeobecným trendem je snižující se poptávka po nákupu licencí

Když se ohlédnete za posledními roky, jaké trendy sledujete v zájmu o českou literaturu? Mění se to, co zahraniční nakladatelství hledají?

Trendy jsou celosvětové, nedokážu teď pojmenovat žádný konkrétní v zájmu o českou literaturu. Trendy jsou ale taky prchavé – jeden rok je poptávka po knihách o včelách, jindy jsou to inkluzivní témata nebo ženské hrdinky, další rok vám každý agent nabízí knihy o emocích. Teď jsem to hodně zjednodušila, ale chci tím říct, že témata se mění, stejně jako se mění jejich relevance v celospolečenské debatě.

Existuje na knižním trhu dlouhodobě přetrvávající trend?

Nezpochybnitelným trendem je už několik let manga. Nakladatelé ale hledají trvalou hodnotu v umělecky výjimečných ilustracích a poutavě napsaných originálních příbězích, těch je podle mě v segmentu dětské literatury v poslední době málo. Třeba v žánru dětské non-fiction je licenční trh přesycený vizuálně atraktivními tituly, které bohužel často pokulhávají po textové stránce.

Všeobecným trendem je snižující se poptávka po nákupu licencí. Všichni se snaží své tituly především prodat. Vzniká řada knih výhradně pro licenční prodej – agentury pochopily, jak má „úspěšná“ kniha vypadat a jaký má mít formát a počet stránek, aby byla univerzálně prodejná po celém světě. Jenže toužená univerzálnost často zplošťuje kvalitu.

Cítíte, že je o českou literaturu větší zájem v souvislosti s chystaným hostováním Česka na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2026?

Díky cíleným akcím pro zahraniční nakladatele a agenty, které jsou realizované ve spojitosti s hostování Česka ve Frankfurtu v roce 2026, máme více možností setkat se s konkrétními zahraničními nakladateli a agenty, a to je skvělé. Ale obecně? Z osobních zkušeností z mezinárodních veletrhů si troufám říct, že prozatím nevidím zvýšený zájem o naši literaturu jen proto, že bude Česká republika hostem na Buchmesse 2026. Upřímně, většina nakladatelů ani neví, kdo bude hlavním hostem toho kterého festivalu v následujících letech a neovlivňuje to jejich výběr knih. Ale opakuji, to je můj subjektivní pocit, protože a priori nespolupracuji se zahraničními nakladateli, kteří by se specializovali na vydávání překladů z českého jazyka nebo na středoevropskou literaturu! Předpokládám, že tato nakladatelství podobné příležitosti určitě pozorně sledují. Samozřejmě, že řadu zahraničních nakladatelů může nyní motivovat větší pravděpodobnost přidělení grantové podpory. Nicméně bych varovala před zahraničními nakladateli, kteří si jako první podmínku stanovují, že knihu vydají jen v případě přidělené grantové podpory!

Na Buchmesse 2026 se samozřejmě těším a věřím, že ji využijeme především pro prezentaci současné literatury, mladých i etablovaných ilustrátorů, grafických designérů a komiksových tvůrců.

Pokud malý nakladatel najde titul, který ho baví a kterému věří, tak ho bude chtít koupit a vydat za každou cenu

Jak velkou roli hraje osobní networking na knižních veletrzích? Může dnes literární agentka uspět i bez pravidelné účasti na těchto akcích?

Je to jako v jakémkoliv jiném oboru. Bez velké databáze kontaktů a viditelnosti na veletrzích nemůžete v záplavě knižní produkce uspět.

Jak důležitá je pro úspěšný prodej české knihy její předchozí mediální a čtenářská odezva v Česku?

Velké korporátní nakladatelství a malý nezávislý nakladatel bude v této rozvaze postupovat odlišně. Pokud malý nakladatel najde titul, který ho baví a kterému věří, tak ho bude chtít koupit a vydat za každou cenu. Na informace o prodaném nákladu či mediálním pokrytí se mě většinou ani nezeptá. Velká nakladatelství o tom uvažují pragmatičtěji.

Úspěchu knihy může pomoct také ocenění nebo nominace na ceny. Ale setkala jsem se i s názorem, že úspěch knihy v prestižních uměleckých cenách může velké nakladatelství od nákupu licence naopak odradit. Mají totiž obavu, že kvalitní niche literatura se nesetká s komerčním úspěchem.

Můžete popsat konkrétní příběh, kdy se podařilo české knize uspět na zahraničním trhu?

Aktuálně mám velkou radost z brazilského vydání grafického románu Podivuhodná robotí expedice od Taťány Rubášové a Jindřicha Janíčka. „Roboti“ už byli přeloženi do několika světových jazyků včetně němčiny a korejštiny. Nicméně nakladatelství Solisluna se v roce 2024 umístilo na shortlistu nejlepších jihoamerických nakladatelství dětské literatury.

Šéfredaktor Kin Gruerra a jeho kolegové věnují velkou péči výběru, produkci a propagaci svých knih a kromě podařeného původního vydání nyní připravují několikatisícový náklad pro školy a znevýhodněné děti! To je obrovský úspěch a také příslib vydání dalších dílů této komiksové série. Na případě této knihy můžu taky hezky ilustrovat, jak velkou roli hraje v prodeji licencí nutná mezinárodní viditelnost, ale taky obrovská náhoda. Kdyby si brazilský nakladatel namátkou nevšiml korejského vydání této knihy na knižním veletrhu v Soulu a nekontaktoval nás přes Instagram, tak by k prodeji této licence asi nedošlo.

Rozhovor s literární agentkou Petrou Novákovou vedla Karolína Tomečková.

1. Jde o odměnu/autorský honorář, resp. poplatky placené za užívání duševního vlastnictví podle autorského zákona. ↩︎

Na jaře 2025 zahájila Asociace spisovatelů průzkum, který se zaměřil na roli spisovatelských rezidencí pro současné autorstvo.

Cílem bylo zjistit, zda jsou rezidence stále nápomocné pro proces psaní, jaké překážky v účasti v dnešní době existují a jak autorstvo na otázky spojené s rezidencemi nahlíží. Dotazník se rovněž zabýval tím, jak podle respondentstva zvýšit celkovou dostupnost rezidencí.

Výsledky dotazníku ve formátu PDF naleznete ZDE.

Petro, v Česku se aktuálně řadíte mezi hrstku bestsellerových autorek a autorů a vaše knihy se daří prodávat i do zahraničí. Kdy přišla první nabídka na překlad a co jí předcházelo? Je důležitý předchozí úspěch na domácí literární scéně?

Přišla společně s první knihou vydanou v nakladatelství Host a s ní spojeným začátkem spolupráce s agenturou Dany Blatné. Určitě je potřeba mít na domácím trhu alespoň trochu pozornosti a pak samozřejmě někoho, kdo se bude nabízení vašich knih v zahraničí profesionálně věnovat. Což jde obvykle ruku v ruce.

Do kolika jazyků už byla vaše díla přeložena? Který z těch překladů vás osobně nejvíc překvapil?

Existují překlady v polštině, italštině, francouzštině a makedonštině. Práva jsou prodána také do Srbska a Egypta, což je v případě mých knížek o zasněžené Šumavě i trošku úsměvné. Takže za mě asi největší překvapení právě ten Egypt. Těžko si představuju tamní čtenáře zabrané do stránek o závějích, Králích Šumavy, německém odsunu a katově šlehu.

Na kterém trhu se vašim knihám daří nejvíce co do počtu prodaných výtisků?

Určitě Polsko, tam je jasná ta kulturní i historická blízkost. A momentálně Francie s knihou U severní zdi. Ta mě překvapila. Jak moc je naše smutné dějiny 50. let zajímají, jak se knize daří a to, jak francouzští čtenáři chápou poselství knihy i do dnešních dnů. To mě opravdu potěšilo.

Někde jsou obálky snové, jenom naznačují. Jinde jde nakladatel do brutality

Existuje trh, na který byste ráda vstoupila, ale zatím se vám to nepodařilo?

Německo. Asi bych měla být k Němcům ve svých knížkách míň přísná. A samozřejmě anglicky mluvící země, ale to je pro české autory asi to nejtvrdší sousto, silně „chráněný“ trh, kam se málokomu podaří proniknout.

Pocházíte ze Šumavy, která byla před odsuny převážně německá. Dostáváte ohlasy i od potomků sudetských Němců a Němek?

Ještě dnes je na obou stranách hranic mnoho rodáků, kteří mluví jak česky, tak německy. Řada z pamětníků nebo jejich potomků se mnou na příbězích mých knih spolupracovala, vyprávěla. A setkávám se s nimi i na besedách, jak v Čechách, tak teď už i v Německu. I když v němčině mé knihy zatím nevyšly, například na besedě v Chemnitzu stála fronta těch, kteří si se mnou chtěli povídat o vzpomínkách rodičů i vlastních. Zase jsem slyšela spoustu smutných příběhů, ale z jejich strany i pochopení viny a naději v odpuštění. Kniha Prameny Vltavy je zaujala, tak si budu držet pěsti, třeba se nějaký překlad poštěstí. 

Máte zkušenost s tím, že zahraniční překlad změnil způsob, jakým byla vaše kniha přijímána? Stalo se, že v jiné zemi rezonovala úplně jinak než doma?

Moje knihy v Česku občas otvírají debatu, jestli tomu chceme říkat takto kultivovaně. Někdy se zkrátka čtenáři mezi sebou hádají, každý brání tu svou vizi minulosti a spravedlnosti. To právě v cizině nemají, jich se to osobně nijak nedotýká. Takže mě třeba překvapila Francie, jak z knihy o minulosti berou poznatky pro dnešek, zatímco my se dohadujeme, kdo byl tenkrát větší parchant.

Baví mě, jak v Itálii čtou Prameny Vltavy pouze jako čistou detektivku, zajímá je pouze ta kriminální zápletka, všechno to naše šumavské historické pozadí berou jenom jako nezbytnou kulisu. Ne jako hlavní část knihy, jak je tomu u nás.

V Česku vycházím u renomovaného nakladatele, v cizině jsou to někdy úplně maličká nakladatelství

Pozorujete rozdíly ve zpracování vašich knih, třeba v kvalitě papíru, druhu vazby a podobně napříč jednotlivými zeměmi?

Každá kultura je jiná, nakladatelství ale znají své čtenáře nejlépe, takže se jim snažím do toho nijak nezasahovat, i když se mi třeba některá z obálek tolik nelíbí. Tam vnímám největší rozdíly. Někde jsou obálky snové, jenom naznačují. Jinde jde nakladatel do brutality, i značně se lišící od textu, protože musí zaujmout. Kopeme ale všichni na jednu branku, takže já dávám zcela volnou ruku. Samozřejmě co se kvality papíru či vazby týče, v Česku vycházím u renomovaného nakladatele, v cizině jsou to někdy úplně maličká nakladatelství, která nemohou investovat do tisku nějaké výrazné částky. Každý ale dělá své maximum.

Musela jste někdy na žádost zahraničního vydavatelství upravit příběh, postavy nebo reálie tak, aby byly srozumitelnější čtenářkám a čtenářům v jiné zemi?

Musela. Týká se to především států výrazně nábožensky zaměřených, kde prostě ta naše česká „nevymáchaná huba“ jen tak neprojde. Mají zkrátka svá tabu. V Polsku jsem odstraňovala příběh jednoho mrtvého děťátka, bylo by to prý na jejich čtenáře příliš. V Itálii se překopávalo mnohé, upravovaly se postavy, jejich akce i charaktery, kterým by tamní čtenář nevěřil. Žena tam nemůže být tak moc silná, děti tam nesmí tolik trpět a do církevních hodnostářů je lepší se nenavážet. Hodně se taky dovysvětlovaly reálie, protože pojmy jako „odsun, pionýrský šátek, kopečkáři, Pankrác nebo i hloupá rakvička se šlehačkou“ jsou pro ně neznámé.

Žijete dlouhodobě v Itálii – jaké je pro vás sledovat, jak vaši tvorbu přijímá italské publikum? V čem se podle vás liší reakce italských čtenářek a čtenářů od těch českých?

Oni o našich nedávných dějinách ví jen hrozně málo. Ostatně jako my o těch jejich. Jenom základy. Takže mě baví vidět, jak se mnou odhalují příběhy a skutečnosti, o kterých neměli ani tušení.

Kam se na nás hrabe nějaký skandinávský thriller. My máme Bruntál, Sudety, Šumavu, Švejka a nic nám není svaté

Vnímáte i rozdíly mezi českým a italským knižním trhem, třeba pokud jde o fungování nakladatelství, propagaci autorstva nebo preferenci určitých žánrů?

V Itálii se čte podstatně méně než u nás. Tamní kultura poslední roky více míří na snadnou zábavu, módní trendy, kult osobnosti z řad hvězd a hvězdiček. Takže když průměrný Ital čte tu svou jednu knihu za rok, obvykle to bývá nějaké velké zahraniční jméno nebo knížka psaná známou osobností, pokud možno ze světa showbusinessu. Tím má nakladatel usnadněnou propagaci, na trh se dostávají už hotové hity. Letí thrillery, detektivky, erotické romance. Pak příběhy mafie a problémy méně rozvinutého italského jihu. Tato dvě jsou víceméně hlavní témata lokálních autorů.

Samozřejmě je v Itálii celá řada kvalitních spisovatelů, mám ale pocit, že se jim doma dostává méně prostoru než venku. Za to jsem se dozvěděla, že boj mezi nakladateli může být skutečně drsný. Někdy si platí i balíčky falešných recenzentů, kterými chtějí shodit knihy jiného vydavatelství. Chci věřit, že tohle se u nás ještě neděje.

Sledujete přípravy Česka na čestné hostování?

Zas až tak to z pozice autorky neprožívám. Je to pořád ještě daleká budoucnost. Ale držím nám palce, a když se někde objeví nové informace, vždycky si je přečtu. Asi jako v Itálii čekání na příští mistrovství světa ve fotbale.

Co podle vás dělá současné české autorstvo konkurenceschopným v zahraničí? A existuje něco, co by se dalo nazvat specificky českým přístupem či tématem?

Humor, horor a temné dějiny. Všechno máme černé a ještě černější. Málokde to tak umí, nemají to v krvi. Kam se na nás hrabe nějaký skandinávský thriller. My máme Bruntál, Sudety, Šumavu, Švejka a nic nám není svaté.

Co byste poradila začínajícím autorkám a autorům, kteří se chtějí prosadit v zahraničí, ale nevědí, kde začít? Jaké konkrétní kroky by podle vás měli podniknout?

Kdyby byly, taky bych poprosila o jejich zaslání. Opravdu netuším. Potřebujeme tu lepší podhoubí, až na pár přetížených výjimek chybí literární agenti, co by se za nás venku prali, chybí silná propagace, taková ta válcující a hrdá, možná chybí i lepší podmínky pro psaní vzhledem k tomu, jak hodně se u nás čte a jak málo autorů se i přes to dokáže psaním uživit.

Jenže tohle všechno nezáleží na spisovatelích. Asi jsem poslední, kdo by měl někomu radit, ale za mě má autor zkrátka najít ten správný příběh, který ho chytne za srdce, věřit mu, poctivě si ho odpracovat, vyjádřit jeho duši, ne sám sebe, bez agitek a hnaní se za snadnými body. Psát o lidech, pro lidi, a pak už jen doufat.

Foto: David Konečný, Irena Karpíšková
Rozhovor se spisovatelkou Petrou Klabouchovou vedla Karolína Tomečková.

Na půvabném místě Literarisches Colloquium Berlin se 13. srpna uskutečnil druhý česko-slovenský literární večer. Představily se tam výrazné osobnosti současné české literatury – Marie Iljašenko, Pavel Kolmačka a Markéta Pilátová – spolu se slovenskou básnířkou Zuzanou Husárovou. Moderovali překladatel Mirko Kraetsch a překladatelka Lena Dorn.

Srpnový literární večer volně navázal na červnovou akci. Tehdy se setkali Irena Dousková, Dora Kaprálová, Marek Vadas, Mária Modrovich a Jakub Stanjura u diskuse, jejíž atmosféru podtrhl živý jazzový koncert pražského tria Romanovská–Tichý–Hrubý.

Za spolupráci na akci děkujeme Českému literárnímu centru, Českému centru Berlín a Slovenskému literárnímu centru.

Knihy pro dětské a dospívající čtenáře mají v české literatuře tradičně velmi silné postavení a původní česká tvorba se těší dobrému renomé i v mezinárodním kontextu. Důkazem toho jsou tituly české provenience zařazené na čestnou listinu IBBY, mimořádná uznání udělovaná v rámci mezinárodního veletrhu dětské knihy v Bologni či ocenění překladových vydání v rámci jednotlivých národních literatur.

Při ohlédnutí za uplynulou dekádou můžeme s potěšením konstatovat, že podíl literatury pro děti a mládež na trhu stoupá, nakladatelé vidí v dětské knize budoucnost. Tento trend potvrzuje knižní produkce větších etablovaných nakladatelství, která vznikla v devadesátých letech se zaměřením primárně na beletristickou a populárně-naučnou literaturu pro dospělé (Argo, Host či Paseka), dnes však v jejich nabídce sledujeme rostoucí podíl knih určených dětským, dospívajícím a mladým čtenářům, jež vybočují z řadové produkce a sbírají domácí i zahraniční literární ceny. Upevňuje se také pozice komiksu pro děti, mimořádně se rozrostla nabídka leporel pro nejmenší.

Mezi česká nakladatelství, v jejichž programu tituly pro děti a mládež dominují, patří tradičně Albatros (největší a nejstarší nakladatelství, které u nás tuto produkci soustavně vydává od roku 1949, přičemž v poslední dekádě se jedná ročně zhruba o 150 titulů – včetně překladové tvorby), Meander (od roku 1995, roční produkce okolo 25 titulů, převažuje původní česká tvorba), Baobab (rodinné nakladatelství založené na přelomu tisíciletí, které se zaměřuje především na obrazové knihy a ročně vydává asi dvě desítky titulů) či pražské nakladatelství Labyrint s edicí Raketa (od roku 2004, v poslední dekádě představuje tvorba pro děti a mládež včetně komiksu dvě třetiny roční produkce, jež se celkově pohybuje okolo 20 titulů).

Rozmanitá a stále rostoucí nabídka literatury pro děti a mládež se právě během uplynulé dekády etablovala také v již zmíněném brněnském nakladatelství Host, které pro české čtenáře nejprve objevilo bestsellery z Polska a Ukrajiny (Mizielinski, Dziubaková, Bula) a díky tržnímu úspěchu (nejen překladových titulů) se začalo výrazněji zaměřovat také na původní českou tvorbu pro děti. Dnes vydávají na čtyři desítky knihy pro děti a mládež, včetně komiksů a YA, překladové tituly jsou stále v početní převaze, původní české však dosahují výjimečných kvalit a stále významněji pronikají do nominací na oborové ceny, jako jsou Zlatá stuha, Nejkrásnější česká kniha roku či Magnesia Litera.

Nakladatelství Paseka, které na poli literatury pro děti a mládež bezkonkurenčně zabodovalo především tituly Lichožrouti Pavla Šruta a Prašina Vojtěcha Matochy, se od roku 2015 soustavně věnuje také komiksu – vedle velkých světových jmen se zde prosazují i výrazní domácí tvůrci jako Štěpánka Jislová, Tereza a Tomáš Kopečtí nebo Jindřich Janíček.

Také v nabídce pražského Arga (vydavatele českých překladů Tove Janssonové či Davida Walliamse) se zejména po roce 2020 rozrůstá segment původní české literatury pro děti, který plodně obohacují debutanti a komiksoví tvůrci, mezi nimiž jmenovitě vynikají zejména Tomáš Peřina, Martin Čepa, Kateřina Čupová.

Dějiny české literatury pro děti a mládež v desetiletí 2015–2025 však psala i malá nezávislá nakladatelství, která vznikla již v novém miléniu a nesou lví podíl na posilování bibliodiverzity na českém knižním trhu: Bylo nebylo Anny Pleštilové a Heleny Černohorské, 65. pole Tomáše Brandejse (obojí od roku 2007), Verzone Veroniky Benešové Hudečkové (od roku 2010), Běžíliška Františka Havlůje a Šárky Svobodné (od roku 2013), LUX Michala Štěpánka (od roku 2017) nebo POP-PAP Marcely Konárkové Vostřelové (od roku 2017). Po roce 2022 se začalo na dětské a dospívající čtenáře zaměřovat také nakladatelství romské literatury KHER. Ojedinělými tituly o smrti a umírání přispívá do české literatury pro děti a mládež nakladatelství Cesta domů, které podporuje činnost stejnojmenné neziskové organizace provozující domácí hospic.

Od karantén ke zvládání emocí

V důsledku celosvětové covidové pandemie a doprovodných společensko-ekonomických změn český knižní trh zeštíhlel. Dle Zprávy o českém knižním trhu, zpracovávané každoročně profesním svazem SČKN, počet knih vydaných v poslední dekádě poklesl z celkového počtu cca 16 000 svazků v roce 2015 na zhruba 13 000 za rok 2023, resp. 2024. Segment literatury pro děti a mládež (v úhrnu původní české i překladové, fiction i non-fiction) přitom zaujímá asi desetinu z celkové produkce českého knižního trhu.

Zkušenost s pandemií se přímo propsala také do několika knižních titulů pro děti, z nichž mezi ty nejvýraznější – napříč žánrovým a věkovým spektrem – patří pohádka Marky Míkové Kabát a kabelka s ilustracemi Galiny Miklínové (2021, Argo), oceněná Zlatou stuhou a cenou Magnesia Litera 2022. Humorně podaný fantazijní příběh líčí milostné vzplanutí mezi dvěma obyčejnými věcmi, starou růžovou kabelkou a svrchníkem, a jejich putování vylidněnou Prahou. Dětem předškolního a mladšího školního věku je určena bohatě ilustrovaná interaktivní kniha novinářky Ireny Hejdové Skutek utek! (2022, Host, il. Veronika Zacharová), tematizující náročné rodinné soužití v období karantén, uzavřených škol a povinné práce z domova. Mimořádným výtvarným počinem je silent book Babi Martiny Trchové (2023, Host) – obrazové album reflektující mezigenerační odloučenost, stesk vnučky po babičce a touhu zůstat ve spojení prostřednictvím vzpomínek a fantazie. Kniha získala mezinárodní pozornost díky zvláštnímu uznání Bologna Ragazzi Awards 2025. Úvahy o dopadu digitalizace na naše životy a o hranici zodpovědnosti a svobody státu se promítly do sci-fi románu Františka Tichého Rekrut 244 (2022, Baobab).

Dalším z možných odrazů pandemie v literatuře pro děti – již bez explicitních odkazů – je patrný nárůst knih, které se věnují pocitům, emocionalitě a psychice dětí. Tyto tituly mnohdy počítají s druhým čtenářem, tedy dospělým průvodcem, který je nejen oporou dětským čtenářům, ale zároveň se při četbě sám učí, jak k emocionálně vypjatým situacím přistupovat. Hojnou překladovou produkci v tomto směru doplňují populárně-naučné a interaktivní publikace (Ester Stará: Kniha pocitů, 2022, Pasparta; Super Máňa, 2023; Super Máňa a velká psí láska, 2024, Pikola; vše il. Milan Starý; Lenka Blaze: Cíťa, 2022; Máma s tátou už nejsou spolu, 2024, cena Nejkrásnější česká kniha roku), ale i příběhové knihy Noemi Cupalové o respektu (Karlíček a vosy, 2021, Běžíliška, il. Hana Šradějová, cena Nejkrásnější česká kniha roku) či mezilidských vztazích a sebepřijetí (Blbá Vendula, 2024, Běžíliška, il. Eva Horská). Cupalová ve svých prózách poukazuje na konfliktní chování a v nejnovější knize pro děti okolo deseti let nazvané Blbá Vendula nabízí i dvě paralelní verze příběhu, barevně odlišené sloupcovou sazbou: Vendula se potýká s problémy ve škole, v rodině, s kamarády, než si v určitém momentě sama uvědomí, že v začarovaném kruhu vzteku a negativních emocí se buď může smýkat dál, nebo převezme zodpovědnost za svůj život, sebere odvahu a zkusí prolomit hráz překážek.

Strach ze tmy i z jinakosti

Častým tématem knih pro děti a mládež je strach a snaha o jeho pochopení či překonání (Martina Špinková: Divný brach strach, 2015, Cesta domů; Jana Šrámková: Zuza v zahradách, 2015, Labyrint, il. Andrea Tachezy). Až překvapivé je zastoupení pozoruhodných titulů o strachu z tmy: laskavý pohled a tajuplnou procházku letní nocí přináší autorská kniha výtvarnice Marie Štumfové Klárka a noční zahrada (2023, Portál); oslavou dětské představivosti, v níž ožívá dětský pokoj po setmění, je pohádkový příběh Davida Košťáka Když se klíčovou dírkou rozlije tma (2023, Knižní stezka k dětem, il. Anna Kulíčková). S dětskou imaginací, která dovede v kusu tmavé látky zachycené po noční bouři na stromě spatřovat opravdové nebezpečí mnoha podob, pracuje autorská kniha Tma komiksové kreslířky Toy Box (2021, Paseka). Až do hororových kulis a s motivem existenciální úzkosti zasazuje svůj noční příběh Pan Nikdo a bílá tma o setkání dětí s monstrem (2022, Baobab, il. Darja Čančíková) Dora Kaprálová.

Mimořádně silnou emocionalitou – úzkostí, láskou i nadějí – je prodchnutý poeticky napsaný příběh Jany Šrámkové Fánek hvězdoplavec (2022, Běžíliška), s tajemnými, hravými ilustracemi původem běloruské výtvarnice Margharity Khavanski, vítězný titul výročních cen Magnesia Litera 2023 v kategorii Litera za knihu pro děti a mládež. Fánkův tatínek odjíždí do ciziny za prací, kontakt s ním umožňují v reálném světě jen občasné dopisy a telefonáty, v mysli pak vzpomínky a vnitřní monology. Svou osamělost a bolest chlapec překonává prostřednictvím fantazie a snů o hvězdách a o lodích. Hutný text prostupují biblické aluze a poselství o síle odpuštění. Motivicky tu Jana Šrámková zčásti navazuje na svoji předchozí knihu pro malé děti Bratři v poli (2017, Běžíliška, il. Markéta Prachatická), která však měla zvířecí protagonisty – nerozluční přátelé hraboš a sysel také sní o cestách do vesmíru a Dageš trpělivě čeká na Mapíka, až se mu „vrátí“ ze zimního spánku.

Řada knižních příběhů reflektuje také jinakost či nejrůznějším způsobem vnímané odchylky od normy a složité životní situace, jimž jsou vystaveni dětští protagonisté. Záslužná je v tomto ohledu společná edice nakladatelství Albatros a Pasparta nazvaná Má to háček (od r. 2016), zahrnující zhruba desítku knih pro mladší školní čtenáře na téma rozvod rodičů, střídavá péče, šikana ve škole, nemoci, poruchy učení apod. Starším čtenářům je určen psychologický román Ivony Březinové Řvi potichu, brácho (2016, Albatros/Pasparta, il. Tomáš Kučerovský), jehož protagonistou je chlapec-dvojče s poruchou autistického spektra. Zkušená autorka knih pro děti vnáší toto téma do české literatury citlivě a s pochopením. Otázky genderové identity s mimořádnou mírou empatie a zároveň umělecké invence představuje ve své knižně vydané absolventské práci Ani holka ani kluk Marto Kelbl (2023, Paseka). Ilustrovaná příběhová próza s prvky komiksu a řadou naučných vsuvek ukazuje nebinaritu v širokém historickém a společenském kontextu. Pozornost si zasluhují i autorčiny další tituly: sbírka palindromů Tam a zpět (2023, Meander, Zlatá stuha 2024) či ilustrace ke knize o objevování světa pro nejmenší Začátek a konec Michala Štěpánka (2023, Lux).

Nakladatelství Kher věnuje příkladnou péči romské literární tradici. V posledních letech vydalo hned několik pozoruhodných titulů, které oslovují čtenáře všech věkových kategorií: předškolním dětem je určena hravá obrazová kniha Evy Danišové Jekh, duj, trin (2025) s prvky romštiny, starší zaujme dvojjazyčná pohádka Čavargoš/Tulák (2023, il. Magdalena Rutová, přel. Milena Hübschmannová) básnířky a průkopnice romského feminismu Tery Fabiánové, jež líčí život v romské osadě z perspektivy psa-tuláka. Dospívání za normalizace autobiograficky zachycuje Michal Šamko ve své knižní prvotině Májky a totemy (2023, il. Petr Polák), o outsiderství dvou gymnazistů, Roma a Vietnamce, v dnešním Česku s notnou dávkou ironie zpravuje sociálněkritická novela Já, Tran a všechno ostatní (2025, il. Sára Paldanová) debutanta Martina Kanaloše, která cílí na dospívající a mladé dospělé.

Nevtíravý environmentální apel

Vedle duševního zdraví a přijímání jinakosti se dalším aktuálním tématem knih pro děti stává ekologie a udržitelnost lidského přístupu k přírodě. Nejde primárně o edukativní tituly, environmentální apel tu je součástí komplexnějšího sdělení. Literatura pro děti a mládež nabízí ideální příležitost, protože přírodní motivy jsou pro ni dlouhodobě vděčným motivem – fauna i flora totiž neoddělitelně patří k dětskému objevování světa kolem nás.

Už předškolním dětem je určen titul Lucie Hášové Truhelkové Dědeček v růžových kalhotách (2021, Albatros, il. Andrea Tachezy) nominovaný na Zlatou Stuhu. Růžová na obálce doslova svítí – nejprve značí dědečkovu výstřednost, nakonec se jeho kalhoty stávají zástupným symbolem rychlé módy. Ekologická linka je tak zcela zjevná, klíčovým tématem knihy je však vztah mezi dědečkem a vnukem. Ani v příběhu Ledního medvěda Ria od Michala Šandy (2023, Meander, il. Dávid Valovič), který na uvolněné kře odpluje do teplých krajin, není kácení pralesa hlavním tématem, ale překážkou, kterou musí protagonista překonat, aby pomohl novým kamarádům.

Pohádkové vysvětlení klimatické změny nabízí Omrzlina (2024, Host) sesterské autorské dvojice Kateřiny (text) a Zuzany (ilustrace) Čupových. Svérázná dětská vypravěčka zaručuje příběhu dynamiku a humor, seznamuje prvostupňové čtenáře s národem mrazilů i s důvodem, proč ze světa odchází mráz. Vztah k přírodě se mimochodem projevuje také u autorského debutu Stromové (2024, Knižní stezka k dětem) Zuzany Čupové. Tento hravý antropomorfizovaný encyklopedický přehled stromů české krajiny se stal vítězným titulem literární části Zlaté stuhy 2025.

Udržitelnosti se dotýká například i oceňovaná rodinná kniha Kolo (2024, Paseka) básníka a překladatele Ondřeje Buddeuse s nezaměnitelnými ilustracemi Jindřicha Janíčka (Zlatá stuha 2025). Výjimečná kniha z kategorie literatury faktu určená dětem stejně jako dospělým boduje po textové i grafické stránce, je informačně nabitá i hravá zároveň. Své ústřední téma – jízdní kolo – nahlíží z mnoha perspektiv, kromě historie a prospěšnosti pro zdraví nezapomíná na urbanismus, ekologii a společenský kontext. Poselství, že ne vše, co je rozbité, je nutné vyhodit, přináší i vázané leporelo Malý červený míč Michala Štěpánka (Lux, 2024, il. Filip Pošivač) o malém chlapci, který s pomocí toulavého psa pátrá po svém ztraceném balonu. Kniha pro čtenáře od dvou let ukazuje, jak důležitá je vzájemná pomoc a trpělivost.

Prostor pro silné autorské osobnosti

Přírodu zobrazovanou často v jejím metafyzickém přesahu najdeme i na poli nejnovějších autorských knih, jejichž tradice je v české literatuře pro děti a mládež výjimečně silná a oceňovaná i v mezinárodním kontextu (vzpomeňme Josefa Ladu, Jiřího Trnku, Vojtěcha Kubaštu, Miroslava Šaška, Květu Pacovskou či Petra Síse). Svébytné estetické ztvárnění se mnohdy nevylučuje ani s důrazem na informační, edukační stránku knih, pak bývá řeč o umělecko-naučných publikacích. Posledních deset let ukazuje, že tento přístup je mimořádně přitažlivý pro mladé tvůrce a umělkyně, kteří tak originálně a inspirativně reagují na rychle se proměňující společnost.

Renomovanou výtvarnicí je Tereza Říčanová, jejíž práce jsou spjaty s nakladatelstvím Baobab. Působivým obrazovým průvodcem To je Istanbul (2019) navázala na slavnou sérii ilustrovaných průvodců po evropských metropolích a zemích, které začal Miroslav Šašek vydávat již koncem čtyřicátých let 20. století. Nejčastěji se však Říčanová tematicky zaměřuje na sepětí člověka s přírodou a jejími cykly, ať už se jedná o hospodářskou práci se zvířaty v Literou oceněné Krávě Říčanové (2021, Baobab), nebo o subtilnější polohu jejího nejnovějšího počinu Les (2024, Baobab) – ten je suverénní nejenom po výtvarné stránce, ale ukazuje i autorčin cit pro jazyk, místy až básnický, ale přitom zcela srozumitelný. Poutník Zbyšek se lesem nechává vést a naslouchá – až do okamžiku, kdy se objeví netvor, který les svými drápy a zuby roztrhá na kusy. Později tedy Zbyšek pracuje na jeho obnově. Kniha se vyznačuje opojnou atmosférou, aktivizuje vnímání prostřednictvím smyslů a nakonec přináší naději a poučení o nezdolnosti přirozeného řádu přírody.

O tom, že existují místa, kam lidská noha možná nevkročila, přesvědčuje konceptuální výtvarník David Böhm v knize A jako Antarktida. Pohled z druhé strany (2019, Labyrint, ceny Magnesia Litera, Zlatá stuha). Hravá a přitom obsahově vydatná encyklopedie využívá celou škálu výtvarných technik i rozkládací stránky, a nabízí tak interaktivní zážitek s filozofickým přesahem. Vědecké poznatky a existenciální otázky – tentokrát s ohledem na časovou perspektivu života na planetě – mísí Böhm i v další své autorské knize: Teď. Než dočteš tuto větu, narodí se na Zemi 21 dětí (2023, Labyrint). Kromě toho je spoluautorem mezinárodně oceňovaného titulu Město pro každého. Manuál urbanisty začátečníka (2020, Labyrint, text Osamu Okamura, il. David Böhm a Jiří Franta, fotografie Pavel Horák, ocenění Bologna Ragazzi Award, Czech Grand Design 2021).

Silný environmentální apel v sobě nese i velkoformátová kniha Já, chobotnice (2022, Baobab) Magdaleny Rutové (ilustrátorky roku 2023 v rámci cen Czech Grand Design, vítězky soutěže Zlatá stuha a držitelky Bologna Ragazzi Award 2024). Sympatická titulní zvířecí hrdinka už nechce dál trávit život v moři, ráda by poznala svět lidí a napsala o nich knihu. Její dobrodružství a náhled na dění kolem se nakonec stává pro lidské obyvatele planety inspirací. Vedle tohoto autorského počinu připomeňme také ilustrátorské úspěchy Magdaleny Rutové – ztělesňuje typ ilustrátorky, která dokáže text svým obrazovým doprovodem rozvíjet a dotvářet, což dokázala například v Neskutečných dobrodružstvích Florentina Flowerse (2019, Baobab, text Marek Toman), Rajčaťácích a banánech (2023, Host, text Petr Váša), v bilingvní knize Čavargoš/Tulák (2023, Kher, text Tera Fabiánová) nebo v okouzlujícím příběhu o blízkosti světa zvířat a lidí Žako a Stopotvorná (2024, Baobab, text Alžběta Dvořáková).

Protagonisty ze zvířecí říše si vybírá i Tereza Ščerbová, výtvarně pozoruhodná je především její filozofická autorská pohádka pro dospívající o hledání vlastní identity nazvaná Krtník (2016, Host, Zlatá stuha 2017).

Průvodci ze světa myší, hmyzu i hub

Řada dalších výrazných autorských knih z poslední dekády, jejichž námětem je příroda, má i didaktický rozměr. Pozoruhodné jsou velkoformátové publikace Terezy Vostradovské Hravouka (2016, Běžíliška, Zlatá stuha 2017) a Hravocesta (2021, Běžíliška), které mohou díky detailním realistickým ilustracím a hravým úkolům pro čtenáře předškolního a mladšího školního věku posloužit také jako užitečný výukový materiál. Příběh myšky, která se rozhodne vytvořit svou vlastní encyklopedii o přírodě, je doplněný aplikací pro mobilní zařízení, a dá se tak využít i pro venkovní aktivity.

Chuť učit se číst a psát probouzí ve čtenářích Pohádka o Ipsíkovi (2016, Běžíliška) Anety Františky Holasové, která však v jádru realisticky reflektuje život hmyzu. Tematicky se tak příliš nevzdaluje od svého debutu Lumír včelaří aneb Medový slabikář (2013, Labyrint) věnovaného cyklu včelího roku a věrna přírodní motivice zůstává i v roli ilustrátorského doprovodu (Bylinkář a Tajemství staré zahrady Moniky Golasovské, 2019 a 2022, obojí Labyrint). Také tvorba Terezy Marianové se zaměřuje na flóru i faunu – nejmenším věnovala veršovanou rostlinnou trilogii Květolelo, Keřolelo, Stromolelo (2022–2023, Meander), městským živočichům zasvětila knihu Uličníci (2023), encyklopedicky zpracovala téma české myslivosti (To jsem z toho jelen, 2019, Pikola) a koňských dostihů (Velký příběh Velké pardubické, 2020, Albatros).

Mnohé umělecko-naučné knihy mají encyklopedický charakter a nezřídka bývají výsledkem dlouhodobější tvůrčí spolupráce spisovatele a ilustrátora. Takto například z dílny Jiřího Dvořáka a slovenské výtvarnice Daniely Olejníkové vzešlo pod taktovkou nakladatelství Baobab hned několik působivých titulů. Havětník (2015) plný vší, blech, roztočů, housenek a všemožných dalších potvor je poetický, dobrodružný i poučný zároveň. Bydlíme (2019) zase ukazuje, jak svoje domovy vytvářejí lidé a jak zvířata. Dosavadním vrcholem jejich společné tvorby je však Myko. Kompletní zpravodaj ze světa hub (2023), jehož kvality stvrdila nejen Magnesia Litera 2024, ale také hlavní cena prestižního mezinárodního festivalu Bologna Children’s Book Fair v kategorii non-fiction. Ocenění vyzdvihuje inovativní grafický design, vědeckou přesnost a atraktivní obsah. V Myku znovu přichází ke slovu silná stránka Jiřího Dvořáka, totiž komunikovat encyklopedická témata prostřednictvím příběhů, poetického přístupu k jazyku a hravých nápadů – tentokrát rámcovým zpracováním celé problematiky do podoby zpravodaje o houbách tvořeného houbami samotnými.

Ilustrátoři oživující historii

Umělecko-naučné publikace pro děti často čerpají náměty také z dějin. V posledních letech sice sledujeme tendenci zprostředkovávat historická témata především prostřednictvím příběhových próz s motivem cesty v čase či přímo v žánru biografických komiksů, zastoupeny jsou však i tituly, které do výkladu výrazně zapojují také výtvarné prostředky. Pro čtenáře mladšího školního věku je určena velkoformátová kniha Áďa spadla do kanálu (2018, Albatros) grafické designérky Sylvy Francové, která napříč staletími provádí holčičku po historických místech Prahy (jakkoli rámcový příběh tematizuje problematický sourozenecký vztah).

Nejvýraznější představitelkou autorských obrazových knih, které zpracovávají historickou látku, je oceňovaná ilustrátorka Renáta Fučíková. Ve svých edukativních titulech efektivně hledá cesty, jak dané téma co nejlépe zpřístupnit dnešnímu čtenáři. V knize Shakespeare (2016, Vyšehrad, Zlatá stuha 2017) například představuje dvanáct dramatikových her, které obohacuje o srozumitelný výklad týkající se inspiračních zdrojů a kulturně-historického kontextu. Autorský text doplňuje přes 400 ilustrací dotvářejících atmosféru popisovaných období. Podobně se věnovala i dalším velikánům světového dramatu: Moliérovi (2017, Zlatá stuha), Čechovovi (2021) či Goethovi (2024). Na období nejstarších českých dějin se zaměřila v knize Královny a poutníci. Příběhy prvního tisíciletí (2023, Albatros). Jako ilustrátorka spolupracuje s řadou zkušených spisovatelů a spisovatelek, za všechny jmenujme např. Radka Malého (Franz Kafka. Člověk své i naší doby, 2017, Práh) či Markétu Pilátovou (Holčička ze známky, 2024, Práh; Tažní ptáci. Příběhy českého exilu a imigrace, 2025, Universum).

Dvě centra nadějných absolventů

Mimořádně významné je také pedagogické působení Renáty Fučíkové. Jako vedoucí ateliéru Didaktická ilustrace na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni předává své bohaté zkušenosti studujícím, kteří se postupně etablují jako nová silná generace ilustrátorek a ilustrátorů. Prosazují se jako jednotlivci (Marto Kelbl, Tereza Marianová nebo Štěpánka Jislová) i díky souborným pracím, mezi nimiž vynikají např. tituly Hrdinky. Příběhy významných českých žen (2020, Universum, Zlatá stuha), Velvet Effect: 1988–1992 (2020, Albatros, texty Petr Švec, Renáta Fučíková) o průběhu a kontextu sametové revoluce či Nezapomenutelná dvacátá. Průvodce zásadním desetiletím novodobých dějin (2023, Universum) o rozkvětu mladé Československé republiky.

Výrazné ilustrátorské osobnosti se rekrutují také z řad absolventů pražské UMPRUM. Nikola Logosová (ilustrátorka roku 2019 podle výročních cen Czech Grand Design) svými sytými barevnými ilustracemi doprovodila mj. leporelo Rekomando (2015, Běžíliška, text Robin Král), příběh Předvečer svatého Mikuláše Lukáše Csicselyho (2017, Meander), dějiny medicíny v sedmi dnech Pozor, doktor! Petra Svobodného (2019, Běžíliška), „příručku“ lidských charakterů a povolání Já, člověk Olgy Stehlíkové (2021, Albatros) nebo dvoudílnou sérii o Klubu divných dětí Petry Soukupové (2019, 2023, Host). V roce 2023 autorsky debutovala obrazovou publikací Atlas světa – Evropa (Lux), v níž prostřednictvím mozaiky obrazů originálně představuje přírodu, zajímavosti, obyvatele i kulturu jednotlivých evropských zemí.

Nikola Hoření, rovněž absolventka UMPRUM, se profiluje ve spolupráci s nakladatelstvím Meander, kde se představila jako autorka leporel o prožívání emocí Karla pláče, Hubert se vzteká, Ida se raduje a Tonča se leká (2020–2023). Svůj expresivní, zdánlivě naivní styl uplatnila například i ve sbírce poezie Michala Šandy pro nejmenší Rukulíbám nebo v poetickém příběhu Jaroslava Kovandy Lilly, letí rogalo! (obojí 2020, Meander), který kombinuje básně s komiksovými vstupy.

Během svého studia na UMPRUM, v roce 2016, byl cenou Grafika roku oceněn talentovaný Jakub Bachorík. Zatím se neprosadil vlastní autorskou knihou, ale svým originálním výtvarným rukopisem se podílel na řadě titulů jiných autorů. Společně s Kateřinou Přidalovou zaujal populárně-naučnou knihou Co je vlastně design? (2021, UMPRUM), obrazově doprovodil příběh popáleného chlapce Kluk v ohni (2021, Cesta domů, text Marka Míková) a nepřehlédnutelnou podobu vtiskl umělecko-naučným publikacím Mosty (2024, Labyrint, text Magda Garguláková) a Kniha plná jídla (2025, Host, text Petra Tajovský Pospěchová).

Laureátkou mezinárodního ocenění Serpa je ilustrátorka, grafička a autorka komiksů Lucie Lučanská. Cenu si odnesla za titul Pod stanem (2025, Baobab), poetické stodenní putování dvou sourozenců za dobrodružstvím. Z její disertační práce vznikla Kniha vnímání (2022, Lux), která získala první místo v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2022 v kategorii Bibliofilie a autorské práce.

Fikční světy pro zdatnější čtenáře

Dobrodružství a napětí, často spojené s nějakou záhadou (technickou, mystickou, historickou, osobní), spád a promyšlená kompozice a také výrazné, nestereotypně jednající postavy, jež překonávají různé překážky, jsou předpokladem čtenářské atraktivity příběhů určených holkám a klukům na prahu dospívání. Autorsky se v tomto literárním žánru ve sledované dekádě prosadili především Vojtěch Matocha, František Tichý, Marek Toman, Petra Soukupová či Bára Dočkalová, jejichž knihám neschází kvalitní výtvarný doprovod.

Posledně jmenovaná, v nakladatelství Labyrint publikující Bára Dočkalová ve svých románech akcentuje mezilidské vztahy a nechává dozrát protagonisty k odhodlání, aby zahodili obavy z očekávání okolí a byli především sami sebou. Čtenáře bere pokaždé do jiného prostředí a nabízí jim svižně odvyprávěné a poutavé příběhy. Tajemství Oblázkové hory (2018, il. Petra Josefína Stibitzová) vychází z žánru fantasy a zavede dva zdánlivé nepřátele do jiného světa; Bitva o diamant (2022, il. Jindřich Janíček) se odehrává v odlehlých amerických horách mezi dětmi se zálibou v baseballu a nejnovější, cenou Magnesia Litera ověnčená Kost (2024, il. Zdenka Holub Převrátilová) se svým až hororovým laděním připomíná slovanské tradice a rodinnou historii. Mezilidské vztahy jsou doménou Petry Soukupové, jejíž knihy vydává nakladatelství Host. V roce 2017 provázala jedním fikčním světem dva romány: dětem je určen detektivní příběh Kdo zabil Snížka? (il. Tereza Ščerbová) a dospělým vztahové drama Nejlepší pro všechny. V následujícím Klubu divných dětí (2019) a Divných dětech a smutné kočce (2023, obojí il. Nikola Logosová) sympaticky a v souladu s obecným trendem literatury pro děti posledních let pracuje s jinakostí. To platí i pro prózu Sydney (My dva z B.) (2020, Baobab, il. Juraj Horváth) nakladatelky Terezy Horváthové, která realisticky, ale s nadějí představuje každodennost dětí v sociálně krajních podmínkách. Mladším čtenářům stejné téma podává v knize Přání (2022) ilustrované Michaelou Kukovičovou. Náročnou sociální situaci prožívá i protagonistka prózy Olgy Stehlíkové Mojenka (2022, Host, il. Andrea Tachezy), jejíž každodennost destabilizuje vážná nemoc jednoho z rodičů. Výtvarná stránka titulu byla oceněna Zlatou stuhou 2023. (Úspěch mimochodem zaznamenal i Stehlíkové Výkladový slovník (2023, Host, il. Michaela Casková) – konceptuálně originální titul pro menší čtenáře byl jako nakladatelský počin oceněn Zlatou stuhou a vybrán do mezinárodního katalogu The White Ravens.)

Výpravy prostorem i časem

Dobrodružný žánr důstojně reprezentuje Marek Toman. Vtipné až parodické akční knihy s literárními a kulturními hříčkami čtenáře zavádějí na divoký západ jako Cukrárna u Šilhavého Jima (2018, Baobab, il. Františka Loubat), do tvrdého prostředí pirátské lodi jako Neskutečná dobrodružství Florentina Flowerse (2019, il. Magdalena Rutová) či mezi americké emigranty jako Nožička a Wohryzek (2022, il. Jan Trakal). Knihou desetiletí (co do výše prodejů, ale i díky divadelní a připravované filmové adaptaci) se stala trilogie Prašina Vojtěcha Matochy (vydávaná od r. 2018, Paseka, il. Karel Osoha), která moderním a přístupným způsobem originálně aktualizuje foglarovskou tradici. Protagonisté příběhu se opakovaně vydávají do titulní tajemné čtvrti, která je odříznutá od veškerých technologií, a čelí zde reálným nebezpečím, s nimiž si musí poradit bez pomoci dospělých. Fikční svět uzavřené trilogie v současnosti nadále ožívá v komiksových sešitech, jakýchsi kronikách. Série Křídový panáček (souborně 2023, il. Karel Osoha) získala cenu Muriel, následovaly ještě Podivné procházky (od března 2023, il. Ester Kuchynková, Kateřina Čupová).

Literárně nosnou strategii, kdy se dětští hrdinové ocitají bez moderních technologií a pomoci svých blízkých, s oblibou využívají prózy o cestování do minulosti. Průchody nabírají nejrůznější podoby – protagonistka románu Lucie Paulové Alma a Svět obrazu (2022, Paseka, il. Kateřina Čupová) projde obrazem do období první republiky, dvojčata v Liščích očích (2021, Argo, il. Nikkarin) Petry Hůlové se dírou v podlaze koupelny dostanou do srpna roku 68 a trojice hrdinů Martina Čepy zase velký kamenný Zvon (2024, Argo, il. Richard Fischer) přenese do posledních dnů druhé světové války. Děti se pohybují na známých místech v neznámých podmínkách a musí se spolehnout samy na sebe, aby se dostaly zase domů.

Jinak pracuje s portálem do minulosti Stanislav Beran v románu Ztracený v povětří (2023, Host; pokračování Strach nad řekou, 2024, obojí il. Ján Kurinec). Jeho protagonista prochází plechovou skříní do různých časových období, ale jádro děje se odehrává v současnosti. Dětská zkušenost tak nevychází jenom ze zážitků získaných na cestě do minulosti, ale reflektuje rovněž paměť dospělých postav.

Pomyslný literární vrchol historicky motivované prózy bezesporu představují první dva díly volné trilogie Františka Tichého Transport za věčnost (2017, Baobab, Magnesia Litera) a Labyrint nedokončených setkání (2020, Baobab, vše il. Stanislav Setinský), inspirované rodinnou korespondencí a dalšími autentickými dokumenty, jež reflektují život dětí a dospívajících za protektorátu. Trilogii doplňuje dystopický sci-fi příběh z blízké budoucnosti Rekrut 2044 (2022). Suverénně komponované, mnohovrstevné romány spojují silné dospívající postavy a otázky osobní zodpovědnosti a integrity.

V kategorii sci-fi pro děti a mládež v poslední dekádě nadále publikoval Martin Vopěnka, jehož rozsáhlý román Nová planeta (2015, Mladá fronta) získal Zlatou stuhu, a mimořádné čtenářské obliby dosáhly knihy Václava Dvořáka. Mezi jeho nejvýznamnější tituly sledovaného období patří vlastním nákladem vydaná série Písečníci (2018, 2022) a samostatný román Já, Finis (2020, vše il. Jakub Cenkl). Výtvarná stránka knihy Já, Finis – čtivého sci-fi příběhu o chlapcích mizejících v den osmých narozenin – byla oceněna Zlatou stuhou, text získal uznání v podobě nominace a zvítězil v kategorii „Kosmas cena čtenářů“ soutěže Magnesia Litera.

Komiks jako suverénní formát vyprávění

V uplynulém desetiletí se profesionalizovala také komiksová scéna, což se odrazilo i na založení České akademie komiksu v roce 2018, která se ujala udílení výročních komiksových cen Muriel, jež neopomíjejí ani kategorii „dětský komiks“. Silná generace komiksových tvůrců se prosazuje jak v produkci pro dospělé, tak pro děti. Trendy v obou těchto sférách jsou do jisté míry podobné, což vede i k překrývání cílových skupin. Například historicky motivované komiksy mohou stejně dobře sloužit čtenářům druhého stupně základní školy, středoškolákům i dospělým. Komiks se tak i v českém prostředí etabluje jako suverénní formát vyprávění, který díky silným vizuálním momentům dokáže srozumitelně a přímočaře komunikovat i komplikovanější témata.

Počet, kvalita i žánrová pestrost původních českých komiksů tak stále narůstá a nejspíš i díky tomu jsme mohli v posledních letech zaznamenat rozplývání hranic mezi komiksem a ilustrovanou knihou. Právě potenciál komiksu jako svěžího výkladového nástroje čím dál častěji využívají jak tvůrci autorských knih, kteří kombinují výtvarné techniky (Renáta Fučíková např. v knize Čechov & využívá komiks k převyprávění jednotlivých dramat), tak ilustrátoři prozaických (Klára Smolíková a Kateřina Illnerová: Dalila a výtah bez dveří, 2024) i edukativních knih (Ester a Milan Staří: Kniha pocitů, 2022). Prozaický text s komiksovými pasážemi rovnoměrně kombinuje Aliance udatných Ester Staré a Jiřího Franty (2024, 65. pole), určená čtenářům přibližně od deseti let. Nejde jen o ozvláštnění, rozdělení je funkční z příběhového hlediska – komiksové sekvence ztvárňují alternativní realitu videohry, kam se pravidelně propadá hlavní hrdina bojující se starostmi běžného života (rodinné vztahy, šikana).

Stabilní pozice i nová krev

Stálicí na české komiksové scéně je brněnský malíř a ilustrátor Pavel Čech, proslulý především zálibou v akvarelu, tuši či pastelech. Stále pokračuje s vydáváním komiksového cyklu Dobrodružství rychlé Veverky (zatím poslední, šestý díl je z roku 2023, ve stejném roce vyšlo souborné vydání dílů 1–5) a především fanoušky Jaroslava Foglara potěšil komiksovou povídkou O Červenáčkovi (2019). Jisté vybočení z jeho produkce představuje bezeslovný komiks A (2016, Petrkov), cenami Muriel a Zlatá stuha ověnčené podobenství o mechanismech autokracie.

Komiksová scéna posledního desetiletí nicméně nabídla i mnoho nových osobností. Jedním z nejpilnějších tvůrců je Michal Menšík publikující pod pseudonymem Nikkarin. V posledních letech se věnuje také ilustracím domácích i překladových knih (mj. Liščí oči Petry Hůlové (2021, Argo), Doručovací služba čarodějky Kiki Japonky Eiko Kadono (2024, Albatros), debutoval však jako scenárista a kreslíř v jedné osobě, a to již před patnácti lety komiksovou fantasy sérií 130 (od r. 2009, Labyrint). Za humorný komiksový fantasy román pro dospívající čtenáře Super Spellsword Sága: Legenda o Nekonečnu (2019, Labyrint) obdržel Zlatou stuhu. Komiksovými seriály na pokračování přispívá do dětských časopisů Čtyřlístek a Raketa. Tyto oblíbené příběhy se dočkaly také souborného knižního vydání v nakladatelství Labyrint: o osudech dvou horolezců, otce a syna, vypráví Hubert & Hugo (od r. 2021, tři knižní svazky, nejnovější cena Muriel 2024), nejen výpravy ve vesmírném korábu líčí Dobrodružství Rockyho & Terky, vydané souborně i s bonusem o mimozemské trojici Uno, Duo, Tria (2022).

Mezi další úspěšné, původně časopisecky publikované série, které vyšly s odstupem několika let také knižně, patří i Matylda a Růžovej vlk Jany Šrámkové a Petry Josefíny Stibitzové (2023, Labyrint, cena Muriel) či v časopisu Tečka vydávaná Morčata na útěku Kláry Smolíkové a Ester Kuchynkové (2022, Crew).

Superhrdinové a roboti

Kateřina Čupová debutovala u příležitosti stého výročí slavného Čapkova dramatu R.U.R. jeho velkoformátovou komiksovou adaptací (2020, Argo), která zaznamenala mezinárodní pozornost. Úspěch doma sklidila i s následujícím vynalézavým Hrnečku, vař! (2022, Argo, Muriel 2022), který ozvláštňuje příběhy tradičních pohádkových postav superhrdinskými prvky.

Dalším superhrdinům – v komiksu Supro: Hrdinové na dluh (2023, Crew) – vdechla život coby scenáristka Štěpánka Jislová, jedna z nejvýraznějších českých komiksových kreslířek poslední doby. Úspěšně tvoří pro dospělé publikum (Bez vlasů, Srdcovka), ale své nápady a hravost uplatnila i v komiksovém průvodci po českých příslovích, nazvaném Přeřekadla (2021, Meander). Jako kreslířka Jislová přispěla také do kategorie historických komiksů, které se orientují na široké spektrum čtenářů a popularizují československé dějiny – kromě Milady Horákové Jislové a Zdeňka Ležáka (2020, Argo) sem patří například Trikolora Martina Šinkovského (2019, Albatros) nebo Štefánik Gabriely Kyselové a Michala Baláže (2021, Labyrint).

Dystopii a sci-fi pro mládež v českém komiksu reprezentuje trilogie William a Meriwether (Labyrint) scenáristky Taťány Rubášové a výtvarníka Jindřicha Janíčka. V Podivuhodné robotí expedici (2016), která byla zařazena do výběru The White Ravens, podnikají dva roboti výpravu po zaniklých Spojených státech a přitom nacházejí pozůstatky lidské přítomnosti. V následujících dílech Neočekávaný robotí exodus (2019) a Strastiplná robotí existence (2023) se přidávají existenciální témata související s lidskou civilizací, ekologií a etikou. Celou trilogii osvěžuje vyvážený humor a důraz se postupně přesouvá na hledání vlastního místa ve světě i podstaty přátelství. Tvůrčí přístup Jindřicha Janíčka (ilustrátor roku 2022 oceněný Czech Grand Design) díky kombinaci meziválečné tradice a moderní vizuální lehkosti zdařile aktualizuje dobrodružný žánr, což přesvědčivě funguje jak v jeho oceňovaných autorských komiksech převážně pro dospělé publikum (B jako běžec, Na západ severozápadní linkou), tak ve výtvarných doprovodech překladových i domácích titulů (např. Bitva o diamant Báry Dočkalové).

Dobrým příkladem zdařilé spolupráce talentovaného výtvarníka a zkušeného textaře je mj. i zábavný komiks Tibbles (2021, Meander, Muriel 2021) Davida Dolenského a Michala Šandy. S jemnou ekologickou pointou vypráví příběh kočičího (anti)hrdiny, který se spolu se svým pánem odstěhoval na ostrov, kde objevili nový ptačí druh. Než se ovšem na místo sjedou ornitologové, kocour všechny zástupce ptačího druhu vyhubí. Doplňme, že o ohleduplnosti a vztahu k přírodě pojednávají i další Dolenského (nekomiksové) knihy, debut Rufus zálesák (2020, Baobab) i volné pokračování příběhu tohoto svérázného šlachovitého muže s názvem Rufus rybaří (2023, Baobab, text Jaroslav Tvrdoň).

Hravá poetika i jazykové hříčky

Tradici rýmované poezie pro děti v současné době pěstují především Robin Král, Radek Malý a Ester Stará. S hravou poetikou básníka, překladatele a autora písňových textů Robina Krále se mohou dětští čtenáři setkat bezmála ve čtyřech desítkách knižních titulů, mezi kterými převažují leporela. Své nejvýraznější básnické počiny spojuje s nakladatelstvím Běžíliška, kde také svoji úspěšnou básnickou dráhu odstartoval, a sice prostorovým leporelem Ferdinande! o netopýřích kamarádech, které ilustrovala Andrea Tachezy (2013, Zlatá stuha za výtvarnou část, čestná listina IBBY). Za sbírku Vynálezárium (2015, il. Jana Hrušková), v níž hravě propojil svět vynálezů a literární teorie (vybrané básnické formy jako třeba kaligram, rondel či rispet naplnil po obsahové stránce popisem 53 lidských vynálezů), získal ceny Magnesia Litera a Zlatá stuha. Mezi jeho další úspěšné tituly patří Řez kočkou (2018 a 2024, il. Tereza Vostradovská), výpravná encyklopedie Pozor doktor! (2018, il. Nikola Logosová), oslavná básnická skladba Ať žije královna! (2024, Knižní stezka k dětem, il. Barbora Burianová) nebo leporela vydávaná v nakladatelství Meander, z nichž za všechny jmenujme to nejrozsáhlejší – unikátně umělecky pojednané rozkládací leporelo Na pouti (2024, Meander, il. Andrea Tachezy).

Básník a překladatel z němčiny Radek Malý rovněž vydává poezii pro děti v nakladatelství Běžíliška (v edici Mikroliška pro nejmenší čtenáře a dále např. leporelo Devět plchů v pelechu, 2016 či obrázkovou knížku Ztráty a nálezy, 2024, obojí il. A. Tachezy), Meander (leporela a reprinty úspěšných titulů Kam až smí smích 2009 a 2015 či Poetický slovníček dětem v příkladech, 2012 a 2023) a Albatros (Všelijaké řečičky pro kluky a holčičky, 2017, il. Alžběta Skálová, Pohlednice z nespatřených měst, 2022, il. Jan Laštovička), kde se však v posledních letech prosadil především úspěšnými naučnými tituly (Atlas vyhubených živočichů, 2019; Atlas ohrožených živočichů, 2020; Atlas prehistorických živočichů, 2024).

Hravé básně Ester Staré, zkušené a oceňované autorky knih pro děti v tom nejlepším slova smyslu pobaví i poučí. S vtipnou rýmovanou pointou veršuje nejen pro čtenáře školního věku (Každý bulí nad cibulí, 2017, Paseka), ale také o dopravních prostředcích a zvířatech pro nejmenší (ručně vyráběné artové knihy nakladatelství POP-PAP: Jedéééém! 2018; Meky mek! 2022; O zzzvědavé včele Elle, 2024). Zkušená speciální pedagožka a logopedka je také autorkou řady didaktických publikací i pohádkových knih, jež pomáhají rozvíjet čtenářské a komunikační dovednosti (Největší přání, 2017, 65. pole; Šedík a Bubi, 2019, Pikola, zařazení do výběru The White Ravens).

Vnímat smysl i nesmysl okolního světa

Pomíjivosti, křehkosti i všednosti věcí si všímá básník Petr Borkovec v leporelech nazvaných Věci našeho života (2017, Cesta domů, il. Adriana Skálová) a Věci, které ztrácíme (2020, 2023, Meander, il. Petra Josefína Stibitzová). „Tajemným bytostem mezi 12. až 18. rokem“ věnoval „snový herbář“ Modrá agáve (2021, Baobab) doprovázející obrazové album výtvarnice Michaely Kukovičové. Roku 2024 vyšly v nakl. Běžíliška v souborném vydání pod titulem Ledňáček jsou modré mokré holínky (2024) Borkovcovy básnické svazky Všechno je to na zahradě (2013), O čem sní (2016) i bilanční sbírka Každá věc má něco společného se štěstím (2019) s nově publikovanou skladbou Benjamin Murka.

Novější nonsensovou poezii Daniely Fischerové zahrnují sbírky Tetovaná teta (2015, Meander, il. Jaromír Plachý) a Ochechule s ukulele (2018, il. Jakub Kouřil), humorně reflektující dětskou zkušenost s moderním i pohádkovým světem. Půvabně zvukomalebné rýmovačky a slovní hříčky této zavedené autorky píšící jak pro děti, tak pro dospělé nalezneme také v několika svazcích edice Repolelo, vydávané od roku 2019 nakladatelstvím Meander (Plác! Tác! Bác!, Nevídaná podívaná, Tramvaj letí či Devět tet jde na výlet).

Tato pozoruhodná ediční řada dnes čítá na šest desítek titulů a vyniká kreativním spojením zejména mladých výtvarných talentů (Jakub Bachorík, Anna Kulíčková) s etablovanými českými básníky (Ivan Wernisch, Michal Šanda, Ivan Binar, Robin Král). Některé svazky prezentují inovativně ilustrované lidové hádanky či říkadla (Kalamajka mik mik mik Ester Nemjó, Co to? Zuzany Čupové), jiné jsou zcela bez textu (Hubert se vzteká či Karla pláče Nikoly Hoření, Naše prasátko Jaromíra Plachého), zastoupeny jsou také knihy autorské, jejichž textová i výtvarná podoba je dílem jedné umělkyně (Tereza Marianová). Výjimečným počinem edice je bilingvní romsko-česká pohádka Vařená vejce – Tade jandre (2024, v koedici s nakl. Kher, il. Zuzana Mašková) o Romovi, který přechytračil chamtivého sedláka.

Jmenovat bychom mohly ještě další pozoruhodné tituly – formát přehledového článku z podstaty neumožňuje podat obraz sledovaného předmětu v úplnosti. Cílem bylo především poukázat na pestrost a šíři nabídky a zároveň u konkrétních knižních počinů připomenout i jejich mezinárodní ohlasy a úspěchy (The White Ravens, IBBY, Bologna Children´s Book Fair), jež potvrzují, že čeští tvůrci mají co nabídnout i zahraničnímu publiku – především proto, že dokáží citlivě a originálně reagovat na svět, v němž dnešní děti vyrůstají, a přitom vědomě vycházejí ze silných tradic, na nichž česká literatura pro děti a mládež stojí. Po bok literárních matadorů se do čtenářského povědomí zapisuje výrazná mladá generace a sdílený literární prostor je tak po stránce autorské, jazykové, žánrové i tematické stále rozmanitější.

Jitka Nešporová, Kamila Drahoňovská

Jitka Nešporová (1982) je germanobohemistka, překladatelka, redaktorka a literární publicistka. V roce 2014 obhájila na FF UK disertační práci o překladatelském díle Ludvíka Kundery. Věnuje se překladu německojazyčné beletrie (Nora Bossong, Catalin Dorian Florescu, Vea Kaiser, Angelika Overath, Norbert Scheuer), příležitostně na toto téma také přednáší. Dlouhodobě spolupracuje s časopisem iLiteratura, zaměřuje se na německy psanou literaturu a tvorbu pro děti a mládež. Od r. 2019 je spoluautorkou katalogu Nejlepší knihy dětem, od r. 2023 působila jako koordinátorka literárního programu Rakouského kulturního fóra v Praze.

Kamila Drahoňovská (1989) je redaktorka, korektorka a literární publicistka. Vystudovala historicko-literární studia na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zabývá se především současnou českou prózou a literaturou pro děti a mládež. Pravidelně přispívá do časopisu iLiteratura, kde od roku 2018 působí jako editorka a od konce roku 2023 jako redaktorka sekce literatury pro děti a mládež. Jako externí redaktorka a korektorka spolupracuje s různými nakladateli.

Článek recenzovala PhDr. Jana Čeňková, Ph.D. Původně byl publikován na webu Českého literárního centra.

Je český trh na hostování připraven? Množství vycházejících titulů výrazně převyšuje počet literárních agentek a agentů. Jak z této situace ven? Proč není na české scéně více možností zastoupení a může si být autorstvo v této věci nápomocno samo?

Množství vycházejících titulů jistě výrazně převyšuje počet agentů všude na světě. Ale máte pravdu, že u nás fungují asi dva a půl. Je to dáno zejména ekonomickou realitou, tím, že prodejem práv do zahraničí se v Česku neuživíte. To mají autoři a agenti společné, že literatura obvykle není jejich hlavní zdroj příjmů. Možnosti autorů prodávat se sami jsou každopádně ještě menší, na to bych nespoléhal. Kromě toho to samozřejmě není jejich úkolem. Není to ani úkolem překladatelů, ale rozhodně v tom jsou schopnější. 

Které české autory a autorky si dokážete představit na mezinárodní scéně?

Nejsnáze ty, co se tam už pohybují, a několik dalších. Možná bychom se však měli ptát, co to znamená, pohybovat se na mezinárodní scéně. Autor není kapela, aby každý rok musel jezdit na turné. Domnívám se, že to podstatné jsou překlady konkrétních knih – to, jestli vycházejí v kvalitních překladech a v nakladatelstvích, která je dokážou dostat ke čtenářům. To poslední se nám zatím moc nedaří, právě na tom však záleží. Literatura v tomto smyslu není ani tak cestovka jako spíš pošta. Daleko důležitější než přímý kontakt s francouzským čtenářem je pro mě to, aby si francouzský čtenář mohl v knihkupectví na rohu koupit moji knihu.

Máme v současné české literatuře témata, která mohou rezonovat globálně?

Myslím, že to funguje jinak. Nebo se domníváte se, že Houellebecq je globálně úspěšný díky tomu, jak francouzská témata zpracovává? Nebo Sally Rooney, že je tak autenticky irská? Jedna z dobrých věcí na literatuře je, že může kašlat na národní iluze a iluze národnosti.

Nakladatelé, kteří záměrně vydávají méně knih, ale snaží se o ně dobře postarat, jsou mi čím dál sympatičtější

Existuje něco jako specificky „česká perspektiva“, kterou můžeme nabídnout světu?

Ne. Nebo takto: je to vždy hra srovnání. Poláci nás vidí určitým způsobem, protože sami akcentují jiné věci, my nějak vidíme Němce a tak dále. Ve skutečnosti jsou to všechno jen příběhy, které si o sobě vyprávíme. Občas je jistě můžeme vyprávět i druhým a někdy se na to chytí. Ještě víc se nám obvykle líbí, když někdo jiný vypráví o nás, například Mariusz Szczygiel nebo teď Dan Brown. Obecně jsem však přesvědčený, že světu lze nabízet spíše literaturu světovou než českou. Co je české, zajímá jen Čechy nebo turisty.

V Česku vyšlo jen za rok 2023 celkem 13 000 knih, z nichž pouze jednotky uspějí jako bestsellery. Je nadprodukce knih specificky český problém, nebo se s ním potýkají i větší literární trhy, jako například ten německý?

To sugeruje, jako by smyslem každé knihy bylo stát se bestsellerem. Ale máte samozřejmě pravdu, že i v případě knižního trhu existuje nesmyslná nadprodukce. Co vím, je to tak všude v Evropě a má to své důsledky: knihy se na pultech knihkupectví točí stále rychleji, jejich recepce je čím dál povrchnější, a ani ekonomicky to často nedává smysl. Mně osobně jsou čím dál sympatičtější nakladatelé, kteří záměrně vydávají méně knih, ale snaží se o ně dobře postarat. My se vždy zděsíme, když se nějaká distribuce nebo nakladatelství dostane do potíží, ale pravda je, že knižní trh je přesycený. Nebezpečí je spíš v tom, aby se ještě více nemonopolizoval.     

Dokáží ocenění jako Magnesia Litera nebo Cena literární kritiky upozornit na knihy vhodné k prezentaci v zahraničí?

Existují zhruba dvě odpovědi, jedna pragmatická, druhá kritická. Ta pragmatická: jasně, literární ceny jsou jeden z mála nástrojů, kterým rozumí každý. Když to dostalo cenu, nemůže to být špatné! Nemyslete si, i zahraniční nakladatelé se obvykle rozhodují na základě prodejů, cen a krátké ukázky. No, špatné to samozřejmě v některých případech být může, ale to zjistíte, až si to přečtete, a to už málokomu ze zúčastněných vadí. Což je ta kritická odpověď. Jestliže nějaká kniha dostane cenu, nestane se o nic lepší nebo horší, než byla už předtím.    

Jakou roli hrají na současném českém literárním trhu literární časopisy a odborná kritika? Podílí se ještě výrazně na tom, jak čtenářky a čtenáři reálně kupují knihy, nebo je jejich vliv v době sociálních sítí a „amatérských recenzí“ spíše marginální?

Pokud vím, tvrdá data na to nemáme. Zjevně to také bude trochu jinak u generace Z nebo u těch, kterým je dnes šedesát. Ale trend je zřejmý: role literární kritiky a odborné recepce vůbec slábne. Souvisí to s tím, že knihy jsou dnes spíš součástí životního stylu, případně well-being než výzvou k myšlení. Není asi třeba to rozvádět, o mizení literární kritiky z mainstreamových médií už toho bylo napsáno ažaž.

Příjmy z tvůrčí činnosti obvykle tvoří jen menší část celkového příjmu

Zlepšuje se reálně ekonomická situace českých spisovatelek a spisovatelů, nebo je to stále spíše výjimka, že se autor či autorka psaním uživí, než pravidlo?

Celková ekonomická situace spisovatelstva se v posledních letech jednoznačně zhoršila, v souladu s tím, že se zhoršila v případě většiny obyvatel. Je to dáno právě tím, že příjmy z tvůrčí činnosti obvykle tvoří jen menší část jejich celkového příjmu. Pokud bychom se zaměřili jen na ně, není odpověď jednoznačná. Knihy se v absolutních číslech prodávají o něco hůř než před pěti lety, ale zase jsou dražší a zmizelo DPH, což nepřímo pomohlo i autorům. Trh je však pouze jedním zdrojem příjmů, tím druhým jsou veřejné rozpočty. Tady lze nejvíc želet nastavení statusu umělce, které spisovatele v podstatě diskvalifikuje. Z důvodů, které jsou příliš technické, než abychom se tu jimi chtěli zabývat, je to tak, že osvětlovač v divadle bude mít na status umělce větší nárok než držitelé Litery.     

Co by bylo možné pro české autorstvo dělat více? V čem se například můžeme inspirovat u velkých zahraničních trhů?

To nejdůležitější přenést nepůjde: jsou to ty velké trhy. Pokud se trochu náročnějšího titulu v Česku prodají 2 000 kusů, v Německu to bude čistě aritmeticky 12 000, a pokud k tomu přidáme i kulturní faktor, tak možná 25 000. Větší trh však nejsou jen vyšší prodeje, ale celkově lepší infrastruktura: víc autorských čtení, širší nabídka stipendií, další druhy sekundárních příjmů. Zmínil jsem status umělce, to je konkrétní nástroj, který by býval pomohl, kdyby byl připraven nikoli kvůli tomu, aby se vyhovělo závazkům k evropské legislativě, ale s péčí o podstatu věci. Naopak nabídka tvůrčích stipendií je dnes oproti situaci před deseti lety výrazně lepší, je to však jen ostrov pozitivní deviací uvnitř dysfunkčního ekosystému.    

Jak může mezinárodní úspěch českých autorek a autorů pomoci situaci na domácím trhu?

Samozřejmě jde o pozitivní zpětnou vazbu. Úspěch na domácím trhu zvyšuje šanci být překládán a případný úspěch v zahraničí zase zvyšuje šance být vnímán jako podstatný hlas doma. Často je to relativně jednoduché: stačí se naučit německy. Ve Frankfurtu se to jistě bude hodit.   

Autorkou úvodní fotografie je Adéla Waldhauserová. Rozhovor s Janem Němcem vedla Karolína Tomečková.

Vybrali jsme dodavatele architektonického řešení národního stánku pro čestné hostování České republiky na Frankfurtském knižním veletrhu 2026, který vzešel z výsledků veřejné zakázky malého rozsahu. Stánek se představí na knižním veletrhu ve Frankfurtu v roce 2026 a v různých modifikacích i na dalších prestižních knižních veletrzích až do roku 2031.

Vybraným dodavatelem je Ing. arch. Filip Bala, jehož návrh vznikl ve spolupráci s Ing. arch. Štěpánem Mackem a Ing. arch. Patrícií Peckovou. Svůj návrh pojmenovali „Z PŘÍSTAVU DO PŘÍSTAVU: Cesta knihy“.

„Koncept stánku volně navazuje na motto: Česko – země na pobřeží. Knihy, jakožto kulturní zboží, jsme zabalili do skládacích exportních beden a přivezli do přístavu. Z beden jsme vytvořili knihovny, z vík od beden stojany, z palet molo a podium. Jiné bedny jsme na sebe naskládali na výšku a vytvořili z nich maják, který vše osvětlí. Další jsme upravili a přetvořili v infopult. Vše drží pohromadě běžnými kurtovacími popruhy a ztužujícími kovovými sponami. Ze stejného materiálu jako bedny – z překližky – je vyroben také skládací nábytek. Vznikl tak přístav se vším všudy, ve kterém probíhá kulturní výměna. Chybí akorát lodě. Počkat, co to jede támhle? To je dítě na lodičce s českou vlaječkou!“ (text z autorské zprávy)

Druhé místo v soutěži obsadil Ing. arch. Daniil Solovev, třetí Václav Heginger se spoluautorkou Dagmar Dvořákovou.

Moravská zemská knihovna připravuje navazující veřejnou zakázku na výrobu národního stánku, kterou plánuje vyhlásit v průběhu října 2025.