Od básně jakožto textu k básni jakožto události: poezie vznikající v souhře prostoru, hlasu a těla, ve vztahu k publiku a konkrétní situaci. Performativní rozměr proměňuje nejen způsob prezentace básně, ale také její vznik, rytmus, kompozici a práci s jazykem. Poezie se rozšiřuje mimo tradiční médium tištěné knihy a vstupuje do klubové i digitální infrastruktury, na zvukové stopy, videosmyčky, sociální sítě nebo do poesiomatů ve veřejném prostoru. Přibližuje se hudbě, divadlu, výtvarnému umění i vědě a vzniká na jejich pomezí. Důležitá je bezprostřednost, sdílená přítomnost a vědomí publika, které už není pouze příjemcem hotového textu, ale může se stát součástí jeho významu. Hranice mezi autorem, interpretem, kurátorem a publikem se přitom stávají stále propustnějšími.
Jaromír Typlt, Pavel Novotný, moderace Dirk Hülstrunk
