Čím je český knižní trh specifický?
Donedávna byl český knižní trh velmi diverzifikovaný. Největší firmy neměly zdaleka tak velký tržní podíl, jak je obvyklé jinde. Existovalo zde také velmi mnoho malých nakladatelství – v podstatě nadšenců, kteří vydávali knihy spíše ze zájmu než za účelem zisku. To se však v posledních letech mění. Stále ale platí, že český knižní trh je téměř výhradně v českých rukou.
Co se mohou ostatní země naučit od českého knižního průmyslu?
V čem můžeme být jiným zemím určitě příkladem, je naše dlouhodobá snaha dosáhnout co nejnižší daně z přidané hodnoty na knihy, která nakonec slavila úspěch v podobě nulové DPH. Náš Svaz českých knihkupců a nakladatelů, pod mým předsednictvím, může být dalším příkladem toho, jak cílevědomě a dlouhodobě dosahovat svých cílů. Nebojíme se mluvit s politiky napříč politickým spektrem a nikdy se nevzdáváme.
Jak se trh za posledních deset let změnil?
V průběhu posledních deseti let dochází k významné konsolidaci, podobně jako jinde ve světě. Velcí nakladatelé kupují nezávislá nakladatelství, knihkupecké řetězce přebírají nezávislá knihkupectví. Roli zde nehrají jen tržní faktory, ale také specifická situace, kdy ti, kdo zakládali své firmy po roce 1989, často již nemají sílu pokračovat a jejich potomci nemají zájem nebo schopnost v jejich práci pokračovat.
Co znamenalo rozdělení Československa a vznik České republiky v roce 1993 pro knižní průmysl?
Samotné rozdělení Československa nehrálo zásadní roli. Podstatný byl přechod od plánovaného hospodářství éry socialismu k tržní a svobodné ekonomice. Před rokem 1989 byla všechna nakladatelství i knihkupectví státní a vydávané knihy podléhaly silné cenzuře. Světová literatura mohla vycházet jen ve velmi omezené míře. Počet vydaných výtisků navíc neurčovala poptávka, ale plán. Například Leninovy spisy vycházely v obrovských nákladech, zatímco ideologicky nežádoucích knih vycházelo málo, přestože poptávka po nich byla mnohonásobně větší. Také tiskárny měly přesný příděl papíru na rok, a nebylo tedy žádoucí, aby tiskly více – tím by narušily plán.
Po roce 1989 nestačila především kapacita tiskáren, protože s pádem cenzury začalo vycházet obrovské množství dosud zakázaných knih. V oboru začali často podnikat lidé, kteří předtím pracovali ve státních nakladatelstvích. Využívali své znalosti a mnohdy své původní podniky tunelovali. Podnikat v oboru ale začali i nadšenci nové doby, kteří zakládali nové nakladatelské značky a nezávislá knihkupectví.
Ovlivňuje komunistická minulost České republiky ještě dnes český knižní trh? Případně jak?
Myslím, že samotný trh už komunistická minulost neovlivňuje. Máme zcela svobodný knižní trh. Komunismus se však samozřejmě zapsal do myšlení lidí. Je pozoruhodné, jak dlouho pozůstatky tohoto myšlení přežívají. Jedním z jeho projevů je nedůvěra v systém obecně, což potom vede ke skutečné nefunkčnosti systému a dalšímu prohlubování nedůvěry. Je to bludný kruh, na který doplácíme všichni. Ne že by současná západní společnost byla takové nedůvěry zcela prosta.
Kde vidíte prostor pro růst? Existují nějaké problémy?
Problémy, kterým dnes čelíme, mají globální charakter. Jednou ze základních otázek je, zda dokážeme udržet čtenářství jako významnou součást moderního životního stylu. V našem Svazu jsme si nechali vypracovat rešerši zahraničních studií o prospěšnosti čtení, a to nejen u dětí. Na základě jejích výsledků jsme odstartovali kampaň ČTI ZA NÁROĎÁK, která chce oslovit širokou veřejnost.
Abych se vrátil k vaší otázce: růst budeme mít možnost jen tehdy, pokud dokážeme společnosti sdělit všechny úžasné benefity, které čtení má. Pokud dokážeme koupi knihy představit jako nejlepší investici do vlastního zdraví, délky života i úspěchu svých dětí.
Proč má podle vás Česko tak silnou tradici nezávislých nakladatelství?
Slovesná kultura hrála v 18. století stěžejní roli při obrodě českého národa. Znovu se četlo, psalo a vydávalo v českém jazyce. Zároveň jsme kulturně stáli někde mezi Východem a Západem – blíže k Západu, přesto zde vždy existovaly i inklinace směrem na Východ. Byl zde tedy zájem o překladovou literaturu z obou směrů. A tu někdo musel vydávat.
Které mezinárodní trhy jsou pro českou literaturu nejdůležitější?
Nevidím, že by nějaká oblast měla dominantní význam. Samozřejmě, německý trh je náš sousední a je silný. Na druhou stranu vydání v angličtině je univerzální – editoři kdekoliv na světě jsou zvyklí číst nabízené rukopisy v angličtině.
Jaké je vaše přání pro Českou republiku jako letošní čestnou hostující zemi?
Přestože jsem předsedou Svazu českých knihkupců a nakladatelů, přestože jsem založil významné nakladatelství a živil se jako nakladatel, vždy jsem se cítil být především spisovatelem, a to už od dětství. Psaní je jediná činnost, které bych se nikdy nemohl vzdát – je to moje poslání a cítím význam toho, co tvořím, i když to třeba ještě nebylo v plné míře doceněno. V mých přáních spojených s Frankfurtem proto převažuje můj osobní zájem jako spisovatele: aby se mým knihám, myšlenkám a sdělením v nich obsaženým dostalo ve světě takové pozornosti, jakou si zaslouží.
Mám ale i jedno obecné přání: aby Česká republika nebyla pro ostatní zajímavá jen jako dovozce významného počtu literárních práv, tedy překladových vydání knih, ale aby se obchod rozběhl i opačným směrem – tedy vývozem práv od nás do zahraničí.
Více informací o Martinu Vopěnkovi najdete zde.
Foto: Connor Jandourek Photostudio
Rozhovor vedla Annika Grützner.